Příběh středoškolského pedagoga Petra, který se nechá kvůli někdejší studentské lásce přenést do minulosti, se měl možná podobat úspěšné sci-fi z roku 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem. Svižnému humoru a lehkosti Miloše Macourka ale zůstal mnohé dlužen. Možná je to proto, že autoři nenašli jednotný styl a nesešli se s režisérem ani u téhož pojetí humoru.

 

Oscilace mezi žánry

 

Film, který střídá dvě časové roviny (současnost a 80. léta), nabízí řadu trefných dialogů, ale také se zaplétá do nadbytečných dějových momentů, s nimiž si střihač Adam Dvořák příliš úspěšně neporadil. Dvouhodinová podívaná je na komediální žánr prostě dlouhá, navíc osciluje mezi otřepanou komunální satirou a rozvernou studentskou lovestory (která působí jednoznačně lépe).

 

Tu a tam se dostaví nuda

 

Dokud se tvůrci drží přirozeného situačního humoru (třeba úvodní dialog Jitky Čvančarové s Filipem Blažkem nebo půvabných studentských vtipů, těžících mj. z rozdílů dvou společenských etap (roztomilá je například „licokniga“, socialistická verze Facebooku), film mile baví. Jakmile ale sáhnou ke klišé typu plesnivý jogurt starého mládence, manželské třenice nebo štvanice na králíka v parku, jde chytrá zábava stranou a dostaví se nuda.

 

Mladí herci přehráli staré bardy

 

Méně by bylo více – platí to o narážkách na totalitní školství, legráckách kolem azbuky či  Zkušení herci si své party a dialogy uhlídali (výborný Viktor Preiss v roli třídního), někteří podlehli nešťastným karikaturám (Zlata Adamovská, Miroslav Táborský), mladším přálo štěstí díky tomu, že na jejich dialozích a chování očividně zapracoval Jiří Mádl.

    

Chtělo to lepší režii a scénář

 

Jinými slovy, kde se dostalo ke slovu přirozené mládí a civilnost herectví (podařená je i taneční scéna Mádla s Josefíkovou), je čím se bavit. Jakékoli snahy udělat z filmu něco víc (to se týká i bůhvíproč zpomalených záběrů nebo rádoby vážných bilancí středního věku) působí rušivě. Stejně jako finále, které prozrazuje, že autoři nebyli schopni nadsázku celého sci-fi rámce udržet.

Body filmu přidává jeho hlavní hvězda - Jiří Mádl, který nesklouzl ke karikatuře, ale udržel si nadhled nad postavou. Totéž platí o jeho kolezích: Filipu Cílovi či Evě Josefíkové. Zasloužili by si ale vyrovnanější režii a kompaktnější scénář…