Známý americký herec, který už deset let dokazuje, že je lepším režisérem nežli hercem (Gone, Baby, Gone nebo Argo) se tentokrát vydal do syrového období americké prohibice. Není zdaleka prvním filmařem, kterého tahle temná kapitola v amerických dějinách zlákala. Detailně a bez skrupulí se na ni podívali třeba tvůrci seriálu Impérium - Mafie v Atlantic City produkovaném HBO, který jsme mohli vidět i na našich obrazovkách.

Nehrát fair

Ani Ben Affleck si ale nebere servítky. Dobrý základ našel ve stejnojmenné knize Dennise Lehanea, podle níž napsal scénář (a jejíž autor se stal i výkonným producentem filmu). Práva k ní vlastnila produkční společnost Leonarda diCapria Appian Way, jež spolu s další společností film zaštítila. Autor dosti nelítostně nahlíží na životy těch, kteří „pod rouškou noci" ve 20. letech čile provozovali ilegální obchod s kořalkou, i těch, kteří měli tu smůlu, že se jim připletli do cesty. Ať už ve sféře obchodní, či soukromé. Snaží se ale také dobrat příčin toho, co některé z nich k této gangsterské činnosti vedlo.

Názorně to demonstruje právě Joe, mladý muž, jenž vstupuje do života znechucen válkou v zámoří, v níž příliš často umírali z příkazu americké vlády nevinní. A rozhodne se, že tuto vládu nebude poslouchat, protože nemá smysl hrát fair. Hodí za hlavu přísnou výchovu a morálku své rodiny a vytvoří si vlastní pravidla své existence i pracovní obživy. Jediné, k čemu se nechce uchýlit, je zabíjet. Cesta, kterou nastoupí, ale prakticky nedává jinou možnost. „Nechci být gangster, už dávno jsem přestal ohýbat hřbet," brání se nabídce jednoho z bossů zkraje filmu. „Nezáleží na tom, co chceš, už v tom jedeš…" odtuší jeho protějšek. A má pravdu.
Joe se čím dál víc noří do marasmu své černé živnosti, jíž podřizuje vlastní etiku i vztahy. Po nezdařené loupeži v Bostonu prchá před vzpomínkami na ztracenou lásku, zákonem i mafií, jež má na něj spadeno, na Floridu. Tady pokračuje v ilegálním kšeftování, aby ale obstál v tvrdém souboji irských a italských gangů, musí volit stále drsnější praktiky. A ohrožuje tak i svou naději na rodinné a partnerské zázemí…

Gangsterka jako víno

Právě rozpor mezi vnitřní touhou „nebýt gangsterem" a najít klid a pravidly nemilosrdných zákonů podsvětí z něj dělá dramatickou postavu, jejíž vývoj diváka baví sledovat. Chlad, kterým ale Ben Affleck svého hrdinu a další postavy obklopil a s nímž herce režíruje, nedává moc šancí s Joem soucítit. Je jasné, že do krvavého světa mafie, kde se kohoutky pistolí mačkají takřka denně, city nepatří. Tady je ale toho chladu přece jen příliš. Tolik, že hrdinovi (jehož hraje sám režisér) nelze slova o tom, jak pro svou lásku truchlil, příliš věřit.
Přesto má ale Affleckovo drama něco do sebe. Především proto, s jakým citem pro žánr i dobové reálie je natočeno. Téměř z každého záběru je znát, že si gangsterku užil do posledního detailu – v úchvatných dámských kostýmech a rafinovaných úsměvech, pánských kloboucích a pokerových výrazech, nablýskaných vozech, dekoracích, automobilových honičkách, pečlivém svícení… Ať je to výjev od kuřáckého stolku či projíždka lodí ve večerním soumraku, jsou to obrázky hodné zarámování. Navíc se skvělou hudbou Harryho Gregsona-Williamse.

Affleckovo až příliš strohé herectví trochu zastiňují jeho partnerky Sienna Millerová a Zoe Saldana, vynikající je také Chris Cooper v roli floridského šéfa policejního sboru a Elle Fanningová ztvárňující jeho dceru, jež hledá po své sebezničující zkušenosti prostitutky spásu ve fanatické víře.

Přistoupí-li člověk na výše zmiňovanou odtažitost, s níž Affleck na své hrdiny pohlíží, může si každopádně jeho vycizelovanou dobovou podívanou (prostou obávaných happyendů) užít.