Oscarový režisér Asif Kapadia mívá šťastnou ruku. Dobře volí své hrdiny před kamerou a má cit pro kontrasty, které v jejich osudu nachází. Soudě podle předchozích filmů Amy a Senna ho nezajímá ani tak aura věhlasu a mediálního zájmu jako spíš to, co sukces s jeho hrdiny dělá. Kapadia zkoumá míru odolnosti vůči překotné slávě, kterou není snadné ustát. Zvlášť pocházíte-li ze skromných poměrů a máte-li potřebu vycházet lidem vstříc.

Senna (2010) vykresluje tísnivý portrét brazilského automobilového závodníka Ayrtona Senny, který zazářil a rychle zhasl. Ve filmu Amy (2015) zachytil režisér smutný úděl soulové zpěvačky Winehouse, jež nevydržela masivní tlak své branže, včetně médií a drsného koučinku svého otce-manažera.

S Maradonou tyto celebrity spojuje úděl mladých nezkušených talentů, které manažeři a fanoušci vynesli na Olymp, aby je z něj záhy svým tlakem a veřejnou manipulací zase smetli. Kapadia sleduje Maradonu v retrospektivě archivů od dětských let, všímá si jeho chudého rodinného zázemí, vztahu k rodičům, ženám, lásky k hudbě a tanci, temperamentu i omylů, na něž doplatil.

A především jeho geniálních akcí na hřišti. „Fotbal je moje nejkrásnější hračka. I spása,“ shrnuje překvapivě trefně sám sebe Maradona. Na hřišti byl nejšťastnější, protože byl sám sebou.

Mimo ně se ale schovával za masku slavného hráče, jemuž není dopřáno soukromí a klid. Podobně jako Amy Winehouse nezvládal zákulisní hry ve vysokém fotbalovém světě, utíkal k drogám, večírkům, skandálům. Své otcovství neustál, hořký pád pak dokonala Neapol se svými chapadly organizovaného zločinu…

Mentalita jihu

Zápasu ďábla s andělem v Maradonově mysli Kapadia rafinovaně využívá. Intimní momenty a archivy střídá s fascinujícími záběry z fotbalových zápasů včetně Mistrovství světa v Anglii v roce 1986, kde Argentina vyhrála.

V druhém plánu si ale také všímá mentality lidí v jižní Itálii a opovržení, jehož se jim dostává od bohatšího severu. Včetně drsných sloganů na stadionech. („Ať vás Vesuv umyje svou lávou!“) Diego je jakousi jejich trestí, smutným hrdinou, jenž neutekl zdejším stínům.

Jeho dokument je opět mimořádnou podívanou, při níž neruší obvyklá delší (zde dvouhodinová) stopáž. Diego Maradona zdaleka není jen filmem pro fotbalové fanoušky. Především je to silný, emotivní příběh ze světa, jehož nástrahy ustojí málokdo.

Hodnocení Deníku: 80 procent