Hned dva domácí dokumenty se sešly v kinech – zajímavé minimálně tematicky. Na první z nich se netrpělivě čekalo, hodně se o něm mluvilo. Jak by také ne, když ho tvůrci natáčeli v průběhu prezidentské kampaně. Film Tomáše Kudrny Hledá se prezident si odbyl ve středu premiéru a míří do kin. Kdo ale čeká neotřelý pohled do politického i soukromého zákulisí prezidentských adeptů, jakým byl třeba výtečný Občan Havel Pavla Kouteckého, bude zklamán. Takřka dvouhodinový film, zachycující šest měsíců kampaně, totiž ve valné míře nabízí komentáře a záběry známé nám všem z televizní obrazovky, popřípadě dalších médií. Klausova cesta s Přemyslem Sobotkou na Sněžku, diskuse v Havlově knihovně, televizní debata devíti kandidátů před prvním kolem, Karel Schwarzenberg v moravské šalině a na koncertě na vinohradském „Jiřáku", jeho konkurent Miloš Zeman pro změnu na Staroměstském náměstí…

Originální filmařská výpověď se nekoná

Je zjevné, že si tvůrci dali se sběrem materiálu hodně práce. Občas ulovili trefné momentky, přesto ale byli k soukromí politiků až příliš uctiví a málo kurážní. Zaplať pánbůh alespoň za několik milých postřehů, jako pohled na hochy přidržující plakátové „pozadí" při řeči Jiřího Dienstbiera, Bobobus lákající na buchty a střetnutí jeho prezidentské adeptky s venkovskou realitou, půvabné výměny důchodcovských názorů, úsměvné focení kandidátů nebo popíková fraška Vítězslava Vávry na Okamurově kampani. Hezký je vzdor člena Fischerova týmu, poukazujícího na to, že jejich neúspěšný kandidát oproti původnímu nestrannému názoru nakonec v prohlášení nabádá mezi řádky k volbě Zemana. A pobaví i Zemanův komentář o tom, o co všechno pan Dienstbier přišel na schůzce u ředitele Českého rozhlasu Petra Duhana… Tím ovšem „úlovky" končí a zejména ke konci se prostírá divácká nuda. Jako archiválie, dokumentující první přímou českou volbu hlavy státu, je Kudrnův film cenný. Originální filmařská výpověď se ale nekoná.

Skrze natočené zpovědi úctyhodná sebereflexe

To dokument Dagmar Smržové Otázky pana Lásky nabízí zajímavější a koncepčně vyváženější tvar. Nahlíží do života Jiřího Lásky, třicetiletého schizofrenika, který nemoc zdědil po rodičích. Snímek autorky dokumentu Zachraňte Edwardse! je koncipován jako film o filmu, respektive o jakési kronice, kterou o sobě a své rodině hlavní hrdina během jednoho roku točí. A klade svým blízkým hodně otevřené otázky – týkající se početí, počtu matčiných dětí, sexu či sebevražd.  Magnetem filmu je právě on: sympatický hrdina, který si díky inteligenci dobře uvědomuje své limity, a přesto dokáže vnímat svět s obdivuhodným nadhledem. Komunikuje s ním prostřednictvím moderních technologií (kromě kamery má i webové stránky) a skrze natočené zpovědi se dobírá úctyhodné sebereflexe.

LÁSKA: Otázky pana Lásky potěší.

Najdeme tu chvilky optimistické (oslava třicetin s přáteli v hospodě) a humorné (komentář kolem vánočního stromku nebo kuriózní příprava dortu) i dojemné („Já jednou i brečel, když ji odváželi."), rozhodně ale nejde o svíravý sociální doják. Naopak – radost ze života je tu všudypřítomná a ráz téhle zvláštní rodinné „party" připomíná místy až Takovou normální rodinku, třeba když matka „střílí" na babičku… Hlavně pro tenhle optimistický náboj a schopnost těšit se navzdory životnímu handicapu z mála stojí za to film vidět.