Festival Crossing Europe v Linzi představil nedávno například nový český dokument Heleny Třeštíkové Anny. Typický film pro Crossing Europe – už tím, že jako celý festival drží prst na tepu doby, který nezměnil ani koronavirus. Anny je v jistém smyslu extrémní hrdinka, která překročí hranice svého tradičního života. Je to příležitostná prostitutka, uklízečka veřejných záchodků, hledačka lásky a bojovnice.

Podobně filozofii festivalu podpořil další český dokument Nová šichta od Jindřicha Andrše o muži, který se z horníka přeučil na programátora. Česká stopa roku 2021 by nebyla celá bez retrospektivy filmů slovenského režiséra a producenta Ivana Ostrochovského, v Linzi osobně se svými filmy přítomného. Ostrochovský spolupracuje s českými filmaři na koprodukcích.

Do kina se už dalo chodit s omezením za přísného dodržování proticovidových pravidel. Což primárně znamenalo přijít do kina pouze s negativním testem nebo s adekvátním potvrzením o očkování či prodělané nemoci. Totéž platí pro restaurace. Někteří domácí i zahraniční návštěvníci tak museli absolvovat každý druhý den testování. Navzdory určitému úřednickému nepohodlí bylo v kinech relativně plno. A dokonce některá představení byla relativně vyprodána. Slovo relativně tu má smysl – mohlo se totiž sedět jen ob sedadlo. Diváci byli vesměs až překvapivě ukáznění a velmi aktivní v diskusích po filmech.

Silná bojovnice

Například po rakouském dokumentu Jsem tygřice promítaný na Diagonále ve Štýrském Hradci. Ten má shodou okolností podobnou hrdinku jako Třeštíkové Anny – silnou bojovnici v doslovném i přeneseném smyslu. Hlavní postava Tischa se cpe anaboliky a objíždí mezinárodní soutěže o nejlepší kulturistku. Je to vůbec žena, nebo muž? Její dominantní úloha je být dokonalou kulturistkou, babičkou, nebo partnerkou? Ale hlavně – čím to, že je, podobně jako česká Anny, tak otevřeně upřímná o detailech svého extrémního života?

Rakouský film ale nestojí na takových extrémech. I když přehlídka domácího filmu na Diagonále by z určitého pohledu mohla budit dojem, že rakouští filmaři se pohybují mimo zemi a zajímají se o mimorakouská témata. Například film Mehrunisa nás zavede až do Indie a vypráví příběh více jak osmdesátileté ženy, která bývala bollywoodskou hvězdou a po svatbě musela svou hereckou kariéru opustit. Učebnicový příklad toho, že hlavní hrdinkou může být žena a navíc ve vysokém věku. Film o genderové a věkové rovnoprávnosti je určitě pro různé dotační kolonky záslužný, do kin ale lidi nepřivede.

To se podaří spíše jednomu z typických zástupců současného rakouského filmu Madison, a to díky nádherným obrazům Alp a horských bikerských cest. Přidáme jeho humor, je ke sledování určitě zábavnější. Potěšil by možná i české diváky. Když nic jiného – vyzývá nepřímo k tomu, aby lidé vyšli ven a radovali se. Což je v dnešní době příjemný apel.