Režisérka Greta Gerwig na sebe upozornila už filmy Lady Bird a Malé ženy. Tematizuje v nich roli ženy v měnící se společnosti, její rebelství i touhu po svobodě a uznání. Totéž ve vizuálně nápadité podobě vnáší i do snímku Barbie, k němuž psala scénář s manželem Noahem Baumbachem (Manželská historie, Bílý šum). Možná i proto se tu kromě akcentu na hlavní hrdinku uplatnil také prvek dotýkající se krize mužské role v současné společnosti a partnerských vztazích.

Panenka Barbie od společnosti Mattel uvedená speciálně u příležitosti premiéry filmu Barbie. Panenka má podobu hlavní představitelky Barbie, Margot Robbie
Svět zaplavila růžová. Film o Barbie způsobil módní šílenství, určuje trendy

Jejich společný film možná leckoho zaskočí, protože reklamní kampaň se točila kolem letního oddechového hitu. Barbie se ale dotýká i jiných věcí, shazuje sama sebe a kult ženské krásy, který tahle hračka přinesla. Kdoví, zda tohle vůbec u Mattela před natáčením věděli…

Zkáza panenek

Prolog filmu je parádní – v nápaditém odkazu na kubrickovskou Vesmírnou odyseu nabídne retro s holčičkami hrajícími si se starými panenkami na mámy a děti, mezi něž se náhle shůry snese velká Barbie. „Ženský monolit“, který vše změní. Fascinované dívenky začnou nelítostně ničit porcelánová těla a hlavy svých panenek, kostky byly vrženy.

Pak už se ocitáme v novém herním, růžovém světě, kde jsou karty rozdané docela jinak. Titulní plavovlasá kráska s věčným bezchybným úsměvem, takzvaná Stereotypní Barbie, den co den podniká stejné rituály - ráno vstane, zamává okolním barbínám, vypije pomyslnou kávu, která neteče, nahodí růžové šatečky a vyrazí autíčkem do víru dne, bavit se s kamarádkami.

Milovaná i nenáviděná, bez debat však legendární. To je Barbie
KVÍZ: Legendární Barbie: Víte, kdy vznikla ta vůbec první? A která ukázala zuby?

Muži tu mají submisivní postavení, o ničem nerozhodují, plní roli mužských „kabelek“ doprovázejících Barbie ve společnosti. Když už se rozhodnou k akci, dopadne to fatálně, jak ukazuje ve výmluvné scéně Ryan Gosling coby Ken, jenž po rozběhu se surfovým prknem narazí na umělé vlnobití a zřítí se potupně do písku.

Sledujeme jakýsi novodobý matriarchát, jehož plastikové kulisy, barvy a náplň jsou natolik vystajlované, že je nelze brát vážně. Naopak, sebeironie je zjevná. Výlet do normálního světa za hranice Barbielandu, kam se hrdinka na cestě ke svému „procitání“ vydá, má pak neodvratný efekt. Barbie i Ken (který ji provází) jsou v nedokonalém světě plni rozčarování.

Trailer k filmu Barbie:

Zdroj: Youtube

Představu, že Barbie a její kamarádky jsou ideálními vzory pro zdejší dívenky, rozmetá první setkání s teenagerkou, jež barbíny nesnáší, nemaluje se a mluví jadrně. Muži tu vládnou všemu, od politiky až po firmy, takže Ken nachází kouzlo patriarchátu. Jejich návrat zpět je poznamenán touto zkušeností, najít kompromis mezi těmito dvěma modely se však ukazuje přinejmenším jako diskutabilní.

Herecká lehkost

Film se většinu času nese v lehké muzikálové formě, přepíná ale i do vážnější reflexe témat, která nastolila konzumní společnost. Mimo jiné kult umělé ženské krásy daný hračkou Barbie, který autoři s gustem parodují a zpochybňují. Feministických pouček tu ovšem padá více, než je třeba, příběh sám je v tématu sebepřijetí dostatečně srozumitelný i bez těchto přednášek.

Také motiv matky a dcery z reálného světa a napravení jejich vztahu je tu trochu uměle naroubován - patrně aby zakryl v základu jednoduchý scénář, jenž téměř dvouhodinovou stopáž neunese a postupem času ztrácí tempo.

Oppenheimer. Matt Damon v roli Leslieho Grovese a Cillian Murphy (vpravo) v titulní roli
Portrét muže, který změnil svět. Nolanův Oppenheimer diváky semele a pohltí

K největším kladům patří výtvarná koncepce dotažená do nejmenšího detailu, od kulis přes kostýmy až po titěrnosti mikrosvěta panenek. Převážná část těchto rekvizit (Dům snů, nábyteček, plastové jídlo i další doplňky včetně bobků, jež trousí umělý psíček) je reálný sortiment od Mattela, s nímž režisérka nápaditě a hravě pomocí animace pracuje. Filmu pomáhá i humor a herecké výkony: Margot Robbie a zejména Ryan Gosling si sebeironii postav užili vrchovatě. 

Barbie vstupuje do kin společně s jiným hitem – Oppenheimer, což si na sociálních sítích vysloužilo pojem Barbenheimer. Žánrově rozdílné, přesto dva podnětné pohledy na Ameriku, jež mají zjevný přesah do současnosti, lákají k návštěvě v jediný den. Do amerických kin se na ně skutečně v první dny vypravilo už několik desítek tisíc diváků. Máte-li přebytečných pět hodin, zkuste to také. Pořadí je na vás.

Hodnocení Deníku: 75 procent