Duna je oslnivým filozofickým příběhem o věčných bitvách a zápasu o moc, který stojí proti humanitě a touze žít v harmonii. A také o prokletí a dilematech vyvolených „mesiášů“, o vodě a udržitelnosti života – což je dnes ještě aktuálnější než v době, kdy Herbert svůj román (a jeho pokračování) psal.

Poprvé se do přepisu jeho díla pustil v roce 1984 David Lynch. Vyhrál si s výtvarnou podobou snímku, maskami a líčením herců, s pouštními sceneriemi i bizarními povahami některých postav. Přesto byl výsledek sporný. A nejen proto, že si režisér neprosadil finální střih (který dělalo studio), a k podobě filmu má – stejně jako skalní příznivci románu - dodnes výhrady.

Režisér filmů Příchozí a Blade Runner 2049 Dennis Villeneuve si o víc než pětatřicet let později mohl dovolit větší trikový a postprodukční luxus. Přesto vsadil velkoryse i na reálné exteriéry, což mu slouží ke cti a filmu dává až na výjimky přirozený, aktuální kontext. Není se proč divit, že si režisér u producentů prosadil premiéru na velkém plátně.

| Video: Youtube

Divákům dopřává opulentní podívanou kombinující magii nekonečných písečných dun, skalnatých útesů a divokého mořského pobřeží s obrazy monumentálních vesmírných lodí, vrtulníků připomínajících vážky a s intenzívním hudebním doprovodem, a všechno to bere dech. Šerosvit a určitá mlhavost evokující všudypřítomný pouštní prach je sugestivní, diváka přirozeně vtahuje do světa Duny.

Herci slouží celku

Velkou režisérovou výhrou je Timothée Chalamet v hlavní roli Paula Atreida. Na jeho kombinaci nevinnosti, zvídavosti, vzdoru i postupného zrání je radost se dívat a na rozdíl od Lynchova dvorního herce Kylea McLachlana působí uvěřitelněji. Herecký vklad je vůbec velmi dobrý, ať už v menších či větších rolích slouží všichni režijnímu celku.

Zábavné je odhalovat, kdo se v důmyslných maskách skrývá – ať je to Stellan Skarsgard jako baron Vladimir Harkonen, Javier Bardem coby Stilgar nebo Zendya v roli Chani. Přesvědčiví jsou i Paulovi rodiče, jak Rebecca Ferguson, tak Oscar Issac (který je nyní k vidění i na HBO v sérii Scény z manželského života).

Přesto se Villeneuve nevyhnul jistému úskalí. Obrazové kouzlo, opakující se snové výjevy a snaha o zjednodušení složitého románového děje, respektive zatím jeho části, se během dvou a půl hodiny promítání přece jen lehce omrzí.

Z hlediska příběhu lze Dunu chápat jako jakýsi informativní vhled do světa Herbertových hrdinů, mnoho se tu neuděje. Už z titulků je zřejmé, že nezůstane u jednoho filmu, nýbrž nás čeká pokračování. Prozatím druhá část úvodní Duny. Jen pro úplnost dodejme, že Herbertova sci-fi série má šest dílů.

Převést košatou předlohu na filmové plátno byla jistě výzva a kanadský režisér uspěl lépe než Lynch. Více také napoví druhý film. Pro fanoušky je tu i 3D verze, která nyní ladí s aktuálním hollywoodským trendem, jenž po pandemii láká diváky na velkormátová plátna kin IMAX. Film se ale bez ní spolehlivě obejde. Naopak, Dunu si lépe užijete bez brýlí.

Hodnocení Deníku: 75 procent