Radek Bajgar pověsil profesi novináře na hřebík už před pár lety. Do světa hraného filmu pro kina vstoupil snímkem Teorie tygra a hned napoprvé zaujal. Úvaha nad odlišnými světy mužů a žen i nad konflikty a nepochopením, jež z nich plynou, budila pozornost dobrými postřehy a nadhledem. Také druhý  film Teroristka se týkal vztahů, i když spíše sousedských. Dominovala mu Iva Janžurová v titulní roli ženy, kterou okolnosti přimějí vzít spravedlnost do svých rukou.

S třetím snímkem Kurz manželské touhy pojí oba předchozí motiv teroru. Partnerského, rodinného či politického. Což je věc, která Bajgara jako scenáristu a režiséra evidentně zajímá a která ho sympaticky odlišuje od většiny domácích autorů banálních či kýčovitých veseloher. V případě posledního filmu jde o teror partnerský.

Marek Adamczyk a Anna Fialová v pohádce Jak si nevzít princeznu
Televizní Vánoce nabídnou rebelskou princeznu, vánočního chlapce i Marii Terezii

Metoda pevného objetí, na níž zápletku se spoluscenáristkou Mirkou Zlatníkovou postavil, bývá uplatňována zejména u autistických dětí (česká odnož amerického „holding therapy“ je spojena se jménem psycholožky Jiřiny Prekopové). Autoři scénáře ji přenesli do světa párové terapie, respektive módního koučinku, z něhož si ve filmu roztomile utahují, stejně jako z metody samotné – jež se ostatně stala spornou i ve světě vědy.

Hrdiny filmu - několik párů, kouče a jeho asistentky - sledujeme až na výjimky v uzavřeném prostoru luxusního wellnessového resortu. Právě tady se po seznámení s postavami během terapeutické lekce poroučí na zem jeden z mužů, Bedřich. Helena prostě „objala“ manželův krk o něco pevněji… Byl to záměr, nebo náhoda? Do hotelu přijíždí dvojice policejních vyšetřovatelů, aby přišla věci na kloub, a komedie dostává lehce detektivní nádech.

Vtipné dialogy a jednotlivé prezentace odlišných typů postav baví, na rozdíl od předchozích filmů se ale tvůrcům nedaří vypointovat některé situace a udržet vyprávění pohromadě. Situační gagy se vzhledem k jedinému prostředí po čase vyčerpají a nebýt nápaditých obrazových záběrů Václava Tlapáka a okolní podzimní přírody, skoro by se člověku zachtělo poslat „Kurz“ namísto do kina na televizní obrazovku. Jednota místa a času svědčí detektivnímu žánru, působí ale zároveň trochu moc okatě jako product placement na zmíněný resort. 

Michael Keaton v Beetlejuice
Soumrak, svíčky a duchové. Co byste o dušičkovém čase neměli na obrazovce minout

Naštěstí film drží silné herecké obsazení – jako u všech Bajgarových filmů. A to přesto, že tu nejsou vyloženě hlavní postavy. Helenu ztvárnila výtečně Lenka Vlasáková, Bedřicha Stanislav Majer, v dalších párech jim sekundují Petra Nesvačilová, Vasil Fridrich, Josef Polášek či Eva Leinweberová, sebestředného kouče si s gustem zahrál Vojtěch Kotek. Největší pozornost na sebe strhávají Jana Plodková a Ivana Uhlířová, ostatně obě obstarávají na plátně nejvíce humoru. První jako cynická policajtka odhodlaná nevrátit se bez viníka v poutech. Druhá coby přesvědčivá autistická asistentka (vzdálená připomínka těch, jimž je metoda objetí určena), jejíž racionální hlášky pronášené s pokerovou tváří i dialogy s potenciálním ctitelem-policajtem, odzbrojeným její citovou absencí (Radek Holub) patří k tomu nejlepšímu ve filmu.

Kurz manželské touhy je zatím nejslabším Bajgarovým počinem. Díky chytrým tématům i pokoře k žánru komedie patří ale jeho filmy stále k tomu lepšímu, co současná česká produkce nabízí.