Mladý filmař Adam Martinec se s českou náturou nemaže. Absolvent katedry režie na FAMU na sebe upozornil už krátkými studentskými snímky Cukr a sůl a především Anatomie českého odpoledne (2022), k němuž jej inspiroval reálný případ dvou chlapců utonulých v rybníku Lhota. Už tady dal jasně najevo, co si o projevech lhostejnosti, bezzubé kritice a absenci činu myslí.
I ve filmu Mord osahává tuzemskou povahu a nijak zvlášť ji nešetří, byť je tentokrát ke svým hrdinům o něco laskavější. Scénář napsal částečně na základě vlastních prožitků z dětství v Krnově na Osoblažsku i dobré znalosti zdejšího koloritu a místních lidí. A dlužno říct, že je to osvěžující podívaná. I když je nám z ní střídavě veselo, střídavě těžko, smutno a stydno.
Uděláme jim to hezký
Před kamerou sledujeme širší rodinu čtyř generací, která se schází u každoroční zabijačky. Mezi některými členy panují napjaté vztahy, ženy si stěžují na muže a muži na ženy a na první pohled tu vládne patriarchát, jemuž se podřizuje vše. „Uděláme jim to hezký“, slibuje babička v kuchyni, kde ženská „sekce“ chystá nezbytné úpravy k zabijačce, vaří vodu, krájí cibuli a do toho řeší své trable s muži, kteří na ně až na výjimky kriticky zvyšují hlas. Dominuje jim Karel, ústřední postava filmu, jenž potřebuje mít všechno a všechny pod kontrolou. Zabijačka se přece musí vydařit a všechno musí šlapat jako hodinky!
play_fill
Jenže letos to nějak drhne. Patrony k usmrcení prasete jsou zřejmě navlhlé, Karel uklouzne a vylije všechnu krev, takže je potřeba sehnat jinou, soused je napráší policajtům, dědeček už nechce další zabijačky a do toho se ztratí nejmladší člen rodiny, kterému matka zakázala dívat se na zabití prasete, a tak uteče kamsi do polí.
Katalyzátor povah
Je to trefné, svižné a autentické. Přičemž vše se odehraje na ploše 85 minut! Odkaz na českou novou vlnu, k němuž Mord svádí, není náhodný. Stejně jako filmaři 60. let (Jaroslav Papoušek, Miloš Forman nebo Ivan Passer) píše Martinec lehkým perem a má situace i vztahy z rodných končin dobře odpozorované. Pracuje s absurditou všedních chvil, s kouzlem okamžiku, situační komikou, jež se často překlopí do mrazivé scény, s jemně improvizovanými dialogy, až na výjimky zapojuje neherce včetně vlastního otce v roli Karla.
Fotogalerie: Film Mord
Zabijačka mu slouží na jedné straně jako katalyzátor povah a vztahů, na druhé trochu jako symbol snahy udržet za každou cenu tradici, jež se ovšem odehrává na pozadí rozpadajících se stavení („ty ještě něco vydrží, vždyť je stavěli Němci!“) i rozkladu místního JZD, o něž „se nikdo nestará“. Tenhle obraz české vesnice nemusí každému sedět, je ale výmluvný. Kamera Davida Hofmanna navíc kromě těchto neveselých útržků nabízí i poetičtější záběry, třeba když spočine na horizontu polí a luk, kam uteče neposlušný synek, nebo když děti házejí v zimní zahradě radostně do vzduchu sníh…
Zdařile se k celkovému tónu přidává i hudba Jonatána Pastirčáka, který používá folklorní motivy, ale nebál se ani písně Ktož sú boží bojovníci, jež v ironickém kontextu doprovází zpomalené záběry štvanice na prase.
Neherci a prase
Práce s neherci musela být náročná (režisér je mimochodem hledal v blízkém okolí Krnova, na mysliveckém plese, fotbalovém zápase, v domě důchodců nebo v ochotnickém spolku), filmu se ale bohatě vyplatila. I když některé projevy občas lehce drhnou (nejvíce asi postava babičky), dávají filmu punc autenticity a rázovitosti. Jsou to lidé z masa a kostí, kteří se občas nesnášejí, práskají na sebe a vyčítají si nos mezi očima, ale kteří se svým drsným způsobem mají rádi a rádi trousí moudra nad panáky slivovice. Prostě „autentische tschechische Realität“, jak výstižně pravil jistý německý novinář na karlovarském festivalu.
Pokud jde o prase – to si režisér před kamerou zamordovat netroufl (mimo jiné kvůli přísnějším limitům při přijímání filmů na zahraniční festivaly), přesto se z brutálního činu zručně obrazově vylhal. Martincův Mord zkrátka baví i zneklidňuje, záleží, jak se na něj díváte. A i když mohlo být finále s dědou trochu tvrdší, dokládá film jednu věc. Že snad konečně vyrůstá nová generace domácích filmařů, jež má vyšší ambice než ta, která cílí na omezené buranské řachandy.
Hodnocení Deníku: 70 procent
