Když před 38 lety natočil Juraj Jakubisko svou Perinbabu, stala se netradiční, ale populární pohádkou, kterou viděly u nás i na Slovensku miliony diváků a další statisíce ji sledovaly mnoho let o vánočních svátcích. Měla v sobě lehkost, humor i temné prvky, odkazující k poetice režisérova tvůrčího světa i slovenského folkloru.

A především velký trumf: Giuliettu Masinu, manželku režiséra Federica Felliniho, kterou Jakubisko získal pro titulní roli.

Perinbaba a dva světy (2023) - trailer: 

Zdroj: Youtube

Scénář vycházel velmi volně z pohádkové předlohy bratří Grimmů Paní Zima a vyprávěl o Perinbabě, jež s pomocí peřiny posílá na zem ve správnou chvíli sníh, jindy hrou na varhany zase vítr nebo vánek. Sehrává také důležitou roli v osudech lidí, jež pozoruje v zrcadle, především v lásce dvou mladých lidí.

Křehká Italka Masina skákající ve své peřině jak na trampolíně jí dodávala hravý a milý esprit.

Slátaný příběh

Nový film Perinbaba a dva světy má evidentně ambici navázat na jeho úspěch (snímek měl premiéru v Benátkách a získal řadu cen) a částečně i na výtvarnou poetiku. Je pravdou, že se režisérovi do pokračování příliš nechtělo, mimo jiné proto, že si neuměl představit na místě Masiny jinou herečku (slavná Italka zemřela v půli 90. let). Oba projekty navíc dělí 38 let, a co fungovalo tehdy, nemá už dnes moc šancí diváky oslovit.

Když se ukázalo, že Giuliettu je možné digitálně „oživit“, nechal se k druhému filmu přesvědčit. Neměl tentokrát oporu v knižním námětu, scénář si psal sám (alespoň je pod ním uveden jako jediný).

Darija Pavlovičová nyní tráví většinu času na tanečním parketu: 

Darija Pavlovičová
StarDance je nálož, jakou jsem nečekala, přiznává herečka Darija Pavlovičová

Výsledkem je podivně slátaná kostra příběhu, jenž nemá příliš nosnou linku a nedrží pohromadě. Na scénu přivádí dalšího mladíka (syna původní dvojice z Perinbaby), který opět hledá na pouti světem lásku a štěstí, o které se má zasloužit vlastními silami.

Máloco tu ale dává smysl - počínaje podivným chováním Perinbaby, jež mu svým větrem nejprve rozmetá rodný mlýn, přes podvodnou krejčovskou obživu, k níž mu dopomáhá svými nekalými kousky pes (?), a konče dvěma podivnými bandami - krákoravých bojovníků ve stylu samurajů a dryáčnických žen vedených jakousi obdobou Vlasty z Jiráskovy Dívčí války.

Scénář trpí doslovností, kauzalita prakticky neexistuje a škodí mu hrdinovy vnitřní promluvy, jež dovysvětlují děj – většinou marně.

Chaotický kotel

Možná i proto se režisér rozhodl zaplnit film alespoň řadou vizuálních nápadů, motivů a odkazů (jež mají v jiných jeho filmech opodstatnění), je jich ale příliš. Zahltil jej sledem skoků mezi realitou a sny, výjevů a různorodých prvků, jimž chybí smysluplná selekce, jež by dala příběhu nějaký řád a styl. Jako kdyby do tohoto vroucího chaotického kotle, který se vymkl hlavnímu kuchaři, přihazovalo ingredience více lidí.

Na jednu stranu se film snaží oživovat Jakubiskovu poetiku a známé motivy (kutálející se kolo osudu, potulní komedianti, věštící cikánka, prvky slovenského folkloru i mýtů), druhým dechem se pokouší s pomocí digitálních efektů o modernější ráz. Výsledek je pekelný.

Na plátně defilují vedle komediantů, přihlouplého krále stiženého zapomnětlivostí a větrných ženštin (mimo jiné) také „magický“ sedmirožec, jehož zlatý roh aspiruje svým tvarem spíše na zlatý falus, náušnice fungující coby telefon, svítící oči a samozavírací kosa Zubaté, jež místo strachu vyvolává smích. Do toho se střídají digitální hvězdičky, paprsky, přebarvené květy a plody ve tvaru kýčovitých srdcí na stromech, zkrátka efekty jak z laciné televizní estrády.

Premiéry Perinababy se nedožilo hned několik jejích hvězd: 

Juraj Jakubisko je jedním z posledních mohykánů Československé nové vlny a tvůrce mezinárodního významu, o němž se učí studenti filmových fakult po celém světě. Známý je i obdiv Federica Felliniho k jeho filmům.
Druhá Perinbaba míří do kin. Tři její hvězdy se nedožily premiéry

Jediné, co v tomhle ďábelském panoptiku jakžtakž funguje, je kamera Jána Ďuriše poeticky snímající slovenskou přírodu a záběry z dronů nabízející působivé geometrické tvary a barevné škály krajiny. A také hudba Jana Jiráska a Ondřeje Soukupa, především skladba nazpívaná Lucií Šoralovou nebo píseň Mira Žbirky v závěrečných titulcích. Méně už baví archaický kolotočářský refrén, jenž měl patrně dodat filmu rozvernost (?).

Hrdina bez charismatu

Ústřední mladá dvojice (youtuber Lukáš Frlajs a Valéria Frištik) je herecky slabá, Frlajsovi chybí pro hlavního hrdinu potřebné charisma a chemie je mezi nimi nulová. V poslední roli se tu zjeví Daniel Nekonečný ve své obligátní burleskní poloze. Tři různé tváře Zubaté (včetně rovněž digitálně oživené Kaplanové) moc nevysvětlují, proč ji museli hrát tři herci, jen hodně bystrý divák možná zaznamená, že je mezi nimi i soutěžící ze StarDance Darija Pavlovičová.

Největší pozornost tak budí svým výkonem pes a digitální Giulietta Masina. Bůh suď, co by na své angažmá v tomhle panoptiku střídajícím patos a dryáčnictví, jemuž se už nemůže bránit, řekla.

Guilietta Masina:

Zdroj: Youtube

Dodejme, že film vstupuje do českých kin ve dvou jazykových verzích, slovenské a české, přičemž český dabing je tou poslední ranou do jeho vazu.

V závěrečných titulcích vzdávají tvůrci hold zemřelému režisérovi i Giuliettě Masině. Možná by ale jejich památce posloužilo lépe, kdyby film pro tentokrát zůstal v šuplíku.

Hodnocení Deníku: 35 procent