Kateřina Čechová má za sebou rok na prezidentském postu. Žije sama, dcera je na studiích v zahraničí, její program se točí výhradně kolem politické agendy a přísného protokolu. A tak si jednoho večera „odskočí“ v paruce a plášti do tmy noci vstříc dobrodružství a narazí na tajemnou zahradu. Poté, co ji prozradí světelný spínač, srazí sochu, střetne se s jejím autorem a v panice prchne, přičemž na pěšince zůstane její střevíček… Mužný sochař jí nedává spát, a tak začne „skotačit“ častěji. Než jí přistřihnou křidýlka bodyguardi, respektive bodyguardka, která má paní prezidentku na starosti. Co teď? Láska, nebo úřad?
Špatně opsáno
Těžko říct, co Havlíka k nápadu na Prezidentku vedlo. Žánr romantického filmu režiséra snímků Pohádky pro Emu, Bábovky nebo obou dílů Po čem muži touží evidentně přitahuje. Jen si jej neumí dobře napsat a nepříliš šťastně opisuje od zahraničních vzorů. Což je i případ aktuálního filmu.
Nápad s političkou prchající sem tam za svobodou by sám o sobě nemusel být tak špatný a zručný scenárista s citem pro situační gagy by z něj možná vykřesal neškodnou komedii. Rudolf Havlík ale do scénáře napěchoval příliš nesourodých věcí, módních klišé a převzatých motivů, že dohromady může film stěží fungovat. Na přesvědčivou romantiku je tu málo „chemie“ a uvěřitelných dialogů v ústřední dvojici, pro komedii minimum humoru.
Inspiraci patrně Havlík čerpal mimo jiné ze slavné americké komedie Williama Wylera Prázdniny v Římě s Audrey Hepburnovou a Gregorym Peckem, to podstatné si ale neodnesl: totiž chytrou kombinaci jemné sebeironie a romantického dobrodružství. Přirozený střet dívčí nevinnosti a života v královské bublině s italskou živelnou realitou a cynickým světem médií nabízel vděčný prostor pro situační humor a režisér jej vrchovatě využil. Jeho nestárnoucí snímek by mohl sloužit jako učebnice ve svém žánru.
Generál i černoška
Havlík ale míchá do jednoho kotle všechno možné: kromě zmíněného filmu o princezně a novináři připomene i Lásku nebeskou a Popelku s jejím střevíčkem, genderové téma zastupuje machistický generál a jeho podřízená (bodyguardka), vánoční čas santaklausovské čepičky a polévka pro bezdomovce a v duchu aktuálního trendu tvůrce přihodí malou černou holčičku, jež na tiskové konferenci (!) paní prezidentku emočně odbourá.
Všechny možné dvojice se ve svitu svíček u hradního stromečku usmíří. Jestli to měla být parodie na výše zmíněné, pak se nepovedla. A pro romantický žánr je to přeplácaný kýč.
Anně Geislerové se dá noblesní dáma zamilovaná do nového muže a roztomile zmatkující věřit, Ondřeji Vetchému jeho zasněný umělec v ateliéru už méně. Natočen je film slušně a na poetické obrázky malostranských zákoutí, luceren i tajemné zahrady se hezky dívá. Nenáročné dámské publikum nejspíš Prezidentka potěší. Na dobrou žánrovku je to ale málo.
Hodnocení Deníku: 50 procent
