Sešla se u ní neobvyklá dvojice – scenáristka Irena Obermannová a režisér Robert Sedláček. Jinými slovy, autorka ryze ženských příběhů (Deník šílené manželky, Divnovlásky, Miška je kouzelná) a tvůrce společenských a politicky laděných dramat a hořkých komedií (Pravidla lži, Rodina je základ státu, Jan Palach, Promlčeno). Jak to dopadlo? Vcelku obstojně, i když komedie se svižným slovním ping-pongem ani tempem to zrovna není.

Tuctová zápletka

Zápletka je jednoduchá, nijak vynalézavá, dějové zákruty předvídatelné. Dita šlápne před svým domem do psího exkrementu - jakási předzvěst potíží, načež jí přítel přivede domů border kolii. Krásnou a přátelskou, má to ale dva háčky. Dita nesnáší psy, navíc se záhy ukáže, že jde o náhradního společníka, neb přítel se loučí.

Konec dobrých časů? Čeští politici už zase ignorují pobídky. Na snímku Ryan Gosling při pražském natáčení filmu The Gray Man
Český film je už zase na chvostu. Kvůli laxnímu chování ministrů

Další peripetie jsou nasnadě. Soužívání se psem jde ztuha, do cesty se hrdince plete soused s navlas stejnou rasou psa (samozřejmě fenou, pro niž majitel hledá kvůli štěňatům vhodného „partnera“ k připuštění) a při jedné z procházek narazí na bývalého přítele, který se evidentně dávno „našel“, jenže v náruči Ditiny nejlepší kamarádky a navrch pracovní kolegyně, jež jí soustavně sráží sebevědomí. Jak jinak. Naštěstí je tu ale dvojice border kolií, které v sobě nejdou zalíbení a je jen otázkou času, kdy k témuž dojde i mezi jejich páníčky…

Vděční psí hrdinové

Oporu má tahle prostinká zápletka s didaktickou vsuvkou o svobodě mazlíčků na hřištích ve dvou momentech. Jednak v občasném situačním humoru, který dává prostor hercům, i když to neplatí u všech (Jiří Lábus a Taťáňa Medvecká jsou spíš jakýmsi nezbytným doplňkem komunity pejskařů, než že by měli co hrát). Berenika Kohoutová je ale v hlavní roli uvěřitelnou „ženou v nesnázích“ a sarkastické poznámky, jež jí na tělo napsala matka Irena Obermannová, umí patřičně podat. Štěpán Benoni i Igor Orozovič jako Ditini budoucí a někdejší partneři to nijak nekazí a Veronika Žilková si afektovanou stylizaci Ditiny matky, odmítající stárnout a věčně komandující dceru, zjevně užila.

Ondřej Vetchý a Anna Geislerová ve filmu Prezidentka
Prezidentka neví, čím chce být. Havlíkova romantická komedie selhává

Především jsou tu ale hrdinové psí a jejich oddané pohledy, tanečky kolem automatického vysavače či „krytí“ uprostřed kuchyně vydají i za ty méně podařené herecké výkony a vycpávky. Spolu s nimi tvůrci zvolna a starosvětsky vyprávěným stylem spějí ke sdělení, že němá tvář může být nejen potěchou osamělého života, ale i impulsem k tomu, jak to změnit.