„Matylda je nádherná postava. Když mi Petr Slavík její příběh líčil poprvé, ohromil mě. A řekla jsem mu: Ano, to je můj příběh, chci to dělat. Byla radost Matyldu točit. Doufám, že stejnou budu mít, až film uvidím i v kině,“ popisuje herečka Regina Rázlová v rozhovoru pro Deník. Připouští přitom, že role pro ni byla po její nelehké profesní i životní pouti zadostiučiněním.

Po úspěšném kariérním období jste po sametové revoluci na dlouhý čas vypadla z branže a až na výjimky i z veřejného života. Teď k vám po letech menších rolí dorazila MatyldaProměnila se hodně filmová práce od dob, kdy jste začínala a hojně natáčela?
Jak v čem. Asi je to všechno trochu rychlejší a obecně je na natáčení méně času, protože se pracuje s jinými technologiemi a v jiném tempu. Týká se to hlavně seriálů. Ty bývaly filmovější, abych tak řekla. Ale vnitřní práce na roli je pořád stejná, pořád má stejný cíl - dostat do postavy pravdu. Tak, aby jí diváci uvěřili. 

Tancuj Matyldo (2023) - trailer: 

Zdroj: Youtube

Byla vám Matylda něčím blízká?
Víte, já toho v životě celkem dost prožila. Mám z čeho čerpat. Co vám budu vyprávět, všichni víme, jak ten život chodí - že se střídají období, kdy je to dobré a pak zase špatné. Jednou jste nahoře, pak zase dole, často ani nevíte jak. My herci navíc máme takovou mánii, že pořád sledujeme lidi kolem. Jak se chovají, tváří, co říkají, v různých situacích. To pak máte na čem stavět. Což platí i o tomhle filmu.

Jak se vám pracovalo s Petrem Slavíkem?
Moc dobře! On je kromě filmu a televize také skvělý divadelní režisér a dobrý psycholog. Rozumí emocím a povahám, i nám hercům. Umí z nás vytáhnout i to nepříjemné, čím jsme prošli a co ukrýváme někde hluboko v sobě. A hodně neochotně s tím chodíme ven.

Jaký je film Tancuj Matyldo s Karlem Rodenem a Reginou Rázlovou?

Regina Rázlová a Karel Roden jako Matylda a Karel
Kája má problém. Karel Roden a Regina Rázlová excelují ve filmu Tancuj Matyldo

Před kamerou jste se potkala s Karlem Rodenem, kterého jste kdysi učila. Měla jste tendenci ho opravovat?
Ježiš ne! To bych si vůbec nedovolila mu do toho kecat. Ano, kdysi byl můj student, to je pravda, ale vyrostl z něj vynikající herec a ví vždycky naprosto přesně, co dělá. Takže na něj jenom koukáte a říkáte si, hm, tohle je dobrý, to bych od něj mohla opsat… Měla jsem před ním velký respekt.

Film je třígeneračním příběhem. Tím nejmladším před kamerou byl Antonio Šoposki, který hrál vašeho vnuka. Jak do téhle noblesní společnosti mezi vás a Karla Rodena zapadl?
Byl velmi dobrý, přirozený! Všechno zvládal s velkou dávkou herecké odvahy. Tak to má u mladých být. Jestli mu to vydrží, čeká ho velká kariéra.

Matylda není jen o nemoci, ale i o tom, že už neumíme žít ve vícegeneračních domácnostech, neumíme se starat o stárnoucí blízké. Přemýšlela jste o tom, když jste příběh četla?
Na to nemusím číst žádný filmový příběh. Ale je to tak. Strach, co si počít se stárnoucím nebo už stařičkým, nota bene nemocným rodičem, zažívá v poslední době čím dál víc lidí. Neví si s tím rady. Ústavy nejsou vždycky řešení. A naopak staří přemýšlejí o tom, že i když měli partnery, děti, práci nebo koníčky, najednou si připadají staří, osamělí, nemocní. Na spoustu věcí zůstali sami. Navíc medicína i životní styl pokročily, takže žijeme moc dlouho. Déle než naši předci. Je to velký problém. Ale netýká se jen Prahy nebo naší společnosti, ale i řady dalších států a lidí.

Čeští filmaři netočí často takhle závažné příběhy. I to je na Matyldě unikátní, nemyslíte?
Ve světovém filmu jsou podobné příběhy běžné, není to myslím nijak nové téma. Ale co je nové, to je úhel pohledu, který Nataša a Petr Slavíkovi zvolili. Prvky humoru, skoro až grotesky, což je česká specialita. Bavilo mě to. Jestli jsme to dokázali přenést i na plátno a diváci si v příběhu aspoň trochu humoru najdou, budeme v tomhle možná první. Proto je důležité říct, že není třeba se filmu bát. Té nemoci ano, ale našeho filmu ne. Díky jeho nadhledu.

Nevíte, na co do kina? Co na Napoleona:

Napoleon při bitvě (Joaquin Phoenix)
Napoleon podle Ridleyho Scotta? Nabízí jen chladné obrazy z dějin

Kdo by měl film podle vás především vidět?
Myslím, že ten, kdo nežije s prarodiči, jej nemůže nikdy plně pochopit. Zejména mladá generace. A možná ani lidé středního věku. To, o čem Matylda vypráví, je v podstatě nepřenosné. Ale velkou roli mohou sehrát emoce. Když se na ně diváci napojí, budou vůči postavám dostatečně empatičtí, dostanou ten správně silný prožitek.