Kliknutím zvětšíteKvůli náhlé změně počasí musel autor scénáře a režisér upravit scénář. „Jakýkoli jiný měsíc s deštěm by příběhu nijak zásadně nevadil. Kromě srpna, který mám ve scénáři jako čas sucha, kdy se hrdinovi zastaví přísun vody. Takový western v prašném prostředí,“ vysvětluje režisér, jenž po Vlastnících a Mimořádné události točí třetí hraný celovečerní film.
„A tak se počasí přizpůsobujeme. Natáčíme chronologicky, během dvanácti měsíců, nerad bych kvůli tomu stopoval práci. Dostali bychom se moc blízko k září, což by vizuální náladou příliš splývalo.“
Film vypráví o muži, který se svou ženou zahradničí na statku, pak je ale začne terorizovat přistěhovalý zbohatlík, jenž má zálusk na jeho pozemek. „Scénář je inspirován kauzou podobného zahradníka, jemuž výrazně komplikoval život jeden ruský podnikatel. Nabalily se na to ale ještě jiné příběhy, takže dohromady tvoří jakýsi plošný půdorys toho našeho. Je rozepsán do dvanácti měsíců, protože si zároveň hrajeme s čapkovským odkazem Zahradníkova roku. Sledujeme i přírodu, která každý měsíc o kousek povyroste. Je to vlastně její příběh, lidé jsou tu trochu vedlejší,“ shrnuje Havelka.
Zahradník minimalista
Lokace prý dlouho hledal, nakonec se se štábem nastěhoval na statek k otci, kde vyrostl. „Jsme asi víc roztahaní, než zkraje čekal,“ připouští režisér. „Třecí plochy jsou. Ale jsme tu jen na pár dní, navíc je pro nás táta užitečným pomocníkem, protože tu všechno vypěstoval a usměrňuje nás, aby to, co děláme před kamerou, působilo věrohodně.“ K ruce je i pan Plíhal z Plačkova, zkušený zahradník, který dohlíží, aby herci na zahradě „nedělali blbosti“.
Což nejvíce ocenila Dáša Vokatá, jež podle svého partnera Oldřicha Kaisera v životě „nesáhla do hlíny“. Kaisera, kterého diváci naposledy viděli ve filmu o Hančovi a Vrbatovi Poslední závod, měl prý autor v hlavě hned.
„Nechal jsem mu scénář u Jiřího Lábuse, Dáša si ho přečetla a řekla, že může,“ směje se Havelka na adresu hudebnice Dáši Vokaté, kterou do filmu obsadil spolu s ním. A dodává: „Vždycky mě lákalo s Oldou pracovat. Náš hrdina i způsob vyprávění vyžadují specifické herectví, úsporné, navíc jeho osobní partnerství s Dášou je pro filmový příběh podnětné. Herecky jsou oba rozdílní, dohromady to skvěle funguje. Přinášejí nápady, hlavně Dáša, nechci ale moc věcí přidávat, Zahradník funguje v minimalismu.“
Slova jsou zbytečná
Venku déšť dál nelítostně zkrápí štáb a kameru skrytou v igelitu, placem se míhají pláštěnky všech barev a deštníky, u některých se ještě houpe čerstvá visačka DM. „Akce!“ Kaiser se s culíkem staženým dozadu a v zahradním kabátu mlčky sklání s kanystrem k hadici u malé cisterny. „Tak co, máte?“ křičí do deště šofér z auta, jež ji přivezlo. Herec kývne, auto se vrací na silnici. Zahradník tiše táhne vozík s kanystry vody do domu. Jeho zbohatlý soused na kopci přitvrdil nátlak, do domu neteče voda.
„Mlčí, protože už nemá co říct. Čili já se nemusím učit text,“ vysvětluje Oldřich Kaiser s potutelným úsměvem, proč ho scénář oslovil. „Mému Zahradníkovi je už všechno jasné, věci i instituce se opakují, nepotřebuje slova ani plýtvat energií. Jen ctí přírodní řád.“ A dodává, že i proto je mu hrdina blízký. S tím rozdílem, že on sám už moc nepěstuje. „Zahradničení mě přešlo. Už to vesměs kupuju,“ tvrdí.
Ve své roli pracuje hlavně s mimikou, pohledy a gesty. S jednoduchými úkony. „Není to úplně lehké. Zahradník dostává otázky, ale neodpovídá, jen poslouchá. Nechává na sebe vnější realitu kapat,“ líčí Kaiser. „Někdy se trochu zapomenu a jak se kolikrát rvu se zahradou, ulítne mi sprostý slovo. A od kamery mě pak kárají: Oldo, sakra, jsi slyšet!“
Kozube, hraješ to dobře!
U budky se závorou (kterou nechal na cestu k Zahradníkovu domu instalovat jeho zbohatlý „škodič“) postává Štěpán Kozub, černé brýle „imidžovky“ na očích, déšť nedéšť.
„Je mi dobře,“ reaguje na otázku, jak se cítí v kůži Sekuriťáka (jak se postava ve filmu jmenuje), ztrpčujícího hrdinovi každodenní život. „Ale ne kvůli tomu, že nosím drsný bomber. Těší mě lidé, se kterými tu můžu být. Hlavně Jiří Havelka, jehož filmovou práci sleduji a která je – i když zatím krátká – dost výrazná. Pak samozřejmě Oldřich Kaiser, můj splněný sen s ním někdy hrát. Přál jsem si to už na konzervatoři. Je klidný, jde z něj dobrá energie, jen sem tam se nějakým fórkem popíchneme,“ usmívá se.
Baví ho i účast Dáši Vokaté, s níž se poprvé setkal, když se šla podívat na jeho scénu. „Kozube, ty tu kurvu hraješ taaak dobře!“prohlásila prý pregnantně. Sekuriťáka chápe jako zápornou figuru, ale snaží se mu dát i černý humor, aby působil trochu směšně. Klíčovou filmovou situaci zná z běžného života. „Je úplně jedno, jestli na vás vystartuje někdo bohatý za domem, nebo běžný člověk v marketu. Vždycky jsou to typy, které mají potřebu svou zlobu a nenávist nějak vysemenit kolem sebe,“ soudí ostravský herec. „Někoho to vytáčí. Já mám výhodu, že jsem herec. Takže to odsouvám humorem.“
Film bude režisér točit až do začátku března, premiéra je předběžně plánována na podzim. Arogantního podnikatele hraje Michal Isteník, v dalších rolích potkáme Jiřího Vyorálka nebo Luboše Veselého. Většina příběhu se odehrává ve zdejším bílém domě a zahradě, jež se mění před očima kamery. Jeden rok v životě člověka, pro nějž se stala důležitější příroda a její řád. „Je to vlastně její příběh, lidé jsou tu trochu vedlejší,“ shrnuje Jiří Havelka.
Počasí to ten den, kdy se měl točit prašný „westernový“ měsíc, stvrzuje až symbolicky. Lije a lije.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
