„Hezky to tady vyčistíme, kluci, bude tu další záběr. Fajn, díky. - Můžeme? Co říkáš, Dane? Jo ty nemáš dost kouře. OK, tak kouříme… Ještě, dobrý, stačí,“ velí asistentka režie. Kulatý generátor vyhánějící umělý dým utichá. Scéna k další klapce je připravena. Kdo vlastně jsou hlavní hrdinové a jak s nimi souvisí slavné Nagano, kde slavili čeští hokejisté v roce 1998 na zimní Olympiádě svůj největší triumf?

„Náš film je poctou jejich úspěchu. Ale hlavně je o klucích, sportu a dětských snech. A o tom, že my dospělí bychom je měli chápat a podporovat,“ vysvětluje režisér a autor scénáře Dan Pánek příběh odehrávající se v 90. letech. Hrdinou je Dom, kluk z rozvrácené rodiny, jenž touží hrát hokej. Na drahý sport ale rodiče nemají peníze, navíc jeho nadšení moc nevěří. Pak ale na scénu vstoupí místní podivín Karel s hokejovou minulostí. A rozhodne se jemu i jeho partě outsiderů, honících tenisák a soupeřících s týmem ze sousední vsi, pomoci. Hraje ho Hynek Čermák.

Povaleč, jenž dostal šanci

Hynek Čermák sedí obklopen svou dětskou partou, jež má v něj evidentně bezmeznou důvěru. V závěrečné scéně, kde hraje svou roli i jedna holčičí pusa, má zásadní úkol. Na krátké povídání máme čas jen díky „rauchpauze“. „Jsem takový vesnický povaleč, který býval extraligovým hokejistou, ale pak to vzdal – asi se nedostal tak daleko, jak si představoval,“ popisuje Čermák postavu. „Takže teď se válí na zahradě s pivem a cigaretami. Když se potká s klukem, který sní o hokeji, uvědomí si, že je to šance, jak se vrátit trochu do hry. A předat někomu to, co kdysi uměl.“

Dominik Hašek při začátku natáčení filmu Děti Nagana v krkonošské Malé Úpě.
Dominik Hašek: V bráně jsem se nastál dost. Teď mě baví hrát obránce

Svého dětského parťáka, Toma Brentona chválí, stejně jako ostatní kluky, kteří vyšli vítězně z konkursu. „Tom je dobrý, přirozený. A kluci taky. Nebylo snadné je najít, protože kromě přirozeného herectví museli mít i sportovní vlohy. Prošli pak ještě tréninkem a jde jim to skvěle. Traduje se, že s dětmi se točí komplikovaně, mě tu ale mnohdy překvapí, jak dobře fungují,“ říká.

Tak jako filmový Dom měl i on svůj dětský sen. „Chtěl jsem být vojenským pilotem. Jenže na na škole jsem neobstál ve zdravotních testech, tak z toho nakonec sešlo. Létal jsem jen na menších letadlech,“ přiznává Čermák. Hokeji prý nerozumí. „Přišel jsem s ním do styku jen v době, kdy jsem dělal ochranku na Spartě, ale to jsem vždy byl zády ke kluzišti,“ směje se herec.

Pusa od holky

„Je to moje první hlavní role. A větší dřina než jsem čekal,“ připouští dvanáctiletý Tom Brenton, který hraje Doma (odkazujícího jménem k Dominiku Haškovi) a který už má za sebou malou účast ve filmech Vlastníci a Commander. Hokej hraje sedm let, na rozdíl od filmu ale jako obránce. „Kvůli roli jsem trénoval na brankáře, to ale nebylo nejtěžší,“ říká a doplňuje, že nejvíce se trápil při rodinném dialogu v obývacím pokoji s Klárou Issovou a Pavlem Baťkem. „Bylo to hodně záběrů a hodně textu, ale nakonec jsme to zvládli. S natáčením mi pomáhá celá rodina, máma dohlíží na to, abych nezapomínal průběžně číst scénář.“ Hokej ho baví a jeho snem bylo hrát v NHL, filmová zkušenost to ale zjevně změnila. „Chci být dobrý herec. A strašně bych si přál – což se mi pravděpodobně nesplní - hrát aspoň jednou v marvelovce,“ říká a jedním dechem dodává, že navzdory tomu komiksy od Marvelu nečte, zato má rád Foglarovky.

V rámci scénáře ho čeká ještě pusa od oblíbené spolužačky ze třídy, která se mu líbí. „Johana mi ji asi bude muset dát na helmu, což má blbý. Je strašně zaprášená a špinavá,“ míní Tomáš. „Všichni tady z toho dělají vědu, ale mně je to jedno. Už jsem dával pusu i Kláře Issové, ale to bylo na tvář, takže jsem v pohodě.“

Políbená Klára zatím sleduje přípravy trochu stranou. „Hraju Domovu maminku, která mu nejdřív hokej zakazuje, protože má pocit, že u ničeho nevydrží. Když mi ale časem dokáže, že na to má, nakonec ho začnu podporovat,“ shrnuje svou roli a chválí upřímný a přesvědčivý scénář. „Evokuje ve mně vlastní vzpomínky na dětství, hraje se mi v tomhle filmu dobře.“ Sama jako divák hokej nevyhledává, na zápase ale několikrát byla. „Překvapilo mě, co to s člověkem dělá. Když jsem si vybrala manšaft a začalo utkání, stala se ze mě zuřivá fanynka. Nebyla jsem k zastavení. Vždycky si vzpomenu na Jardu Duška, jak říká: Přátelé, zápas skončil, už nemusíte fandit,“ směje se herečka.

Dominátor na scéně

Na plácku před stodolou mezitím zvíří prach přijíždějící vůz a zavládne mírné vzrušení. Dorazila hokejová legenda, Dominik Hašek. Ve filmu má malou, ale významnou roli, ostatně je Domovým velkým vzorem. „Jsem moc rád, že vzniká rodinný film, který je hlavně o dětech,“ reaguje na otázku, zda je to lepší než kdysi avizovaný hraný film o hokejistech v Naganu. „Přijde mi to jako lepší počin než točit o nás dospělých. Ani nevím, zda bych v takovém snímku přijal roli. Když za mnou přišel Dan Pánek, že chystá Děti Nagana, byl jsem potěšený. O to víc mě tenhle projekt inspiroval a rád jsem nad ním převzal záštitu i malou účast v něm.“ Za filmového nováčka se nepovažuje, zahrál si už v několika filmech včetně zahraničního snímku, kde vystupovala i krasobruslařka Katarina Wittová.

Tým kriminalistů. Zleva: Petr Stach, Barbora Bočková, Juraj Loj, Ondřej Vetchý, Miroslav Vladyka, Miroslav Hanuš a Filip Blažek
Další kauzy. Kozák a Korejs se vrátí v nových Případech 1. oddělení

Téma Pánkova snímku se mu líbí. „Příběh je o sportu a dětech, o tom, co si přejí. Tak to má být. Člověk má mít sny a cíle od raného dětství, jinak nežije aktivně,“ soudí Hašek s tím, že tak vyrůstal i on. Od malička nechtěl být ten, co dává góly, ale chytá. „Stavěl jsem branky a ustavičně chodil za dědou: kopej na mě, budu chytat,“ usmívá se a potvrzuje, že sport se může stát drogou: „V mém životě se všechno točilo kolem něj, ale v posledních letech samozřejmě ubírám. Sportuju dvakrát třikrát týdně, to mi stačí. Neprobouzím se ani neuléhám s myšlenkou na hokej.“

Přiblížil se čas oběda a ze štábu volají hokejovou legendu na židli u karavanu k talíři. Kolem něj se shluknou některé děti a dospělí herci, teď je slavný brankář pro změnu jejich. Jak film dopadne, se dozvíme v únoru 2023. Premiéra je totiž naplánovaná na den 25. výročí vítězství v Naganu.