Jak vznikal scénář Pikniku?

Námět je podle novely Jiřího Stránského, ale na scénáři jsme pracovali společnými silami. Známe se hodně dobře, věříme si, teď jsme zrovna měli výročí pětačtyřiceti let společné práce. Stručně řečeno – můžu říkat kolikrát hodně ošklivý věci a přesto vím, že se Jirka neurazí. Naopak, projeví ochotu se nad tím zamyslet. A když souhlasí, jde do toho hlava nehlava. Nad otázkou viny, kterou příběh řeší, jsme hodně diskutovali, a shodli jsme se, že může skončit jediným možným morálním i dramatickým závěrem: nesuď bez znalosti okolností a opatrně.

Je pravda, že navzdory vážnému tématu jste se všichni včetně herců na place pořád smáli?

Ano. Přestože jsme často točili ve vedru, suchu, ve stejném prostředí. Petr Nárožný s Petrem Kostkou nám ale pořád zvedali náladu. Vůbec musím říct, že účast všech kamarádů byla fajn, nicméně vzájemnou spolupráci udělala složitější. O to těžší bylo totiž udržet disciplínu…

Jak se točí s tolika osmdesátníky - asi trochu jako s dětmi, ne?

V tomhle případě přichází občas ke slovu trik: prostě se tváříte, že je to samozřejmé. Dáváte jasné pokyny: Teď slezeš, vylezeš. Jedem. Nic se ti nemůže stát. Navíc jsou dost nad věcí. Já třeba chválil Luďka, jak hezky běžel – a on mi klidně povídá: No jo, mně je to jedno.

Ve filmu je i napínavý moment, kdy visí Jan Tříska na laně na skále nad zatopeným lomem. Řešili jste, jak tohle natočit?

Na tuhle scénu jsme se jeli dopředu na místo podívat, abych věděl, jak to bude při natáčení vypadat a co si napíšu do literárního scénáře, kde mívám i technické detaily. Byla to strašně nebezpečná situace – pro herce i celý štáb. Měli jsme na natáčení čtyři děti, jeden kluk byl hodně živý. K tomu skoro všichni herci ve věku osmdesáti let. Můžu vám upřímně říct, že kvůli téhle scéně jsem dost málo spal.

Předpokládám, že jste při tomhle obrazu pracovali s kaskadéry?

To víte, že ano. Měli jsme jich v lomu dokonce dvanáct – takže vycházel jeden na jednoho, hlídali herce i členy štábu. Dostali jsme na tuhle scénu dost peněz, jinak bych to asi nenatočil. Já se jim při přípravách nad lomem občas přimotal do práce, jak jsem potřeboval obhlédnout situaci a záběr. Tak kolem mě dělali z žertu zábrany a jejich šéf vtipkoval: hele, on je tu rejža taky, on tě zachrání. Ale starali se o nás báječně.

Točili jste v autentickém prostředí komunistického lágru u hald na Bytízu. Jak moc se herců a štábu dotýkala nálada toho místa? Přece jen se tam v 50. letech musely dít hrozné věci.

Je zvláštní, že místo samotné tolik nepůsobilo. Ale když se točila finální scéna se skupinou starců spoutaných provazem – aby si připomněli, jak to tu kdysi chodilo – bylo najednou ve vzduchu něco syrového. Jako by ani nehráli, ale existovali. Najednou to byli jen lidi, svázaní lanem a nucení jít krok sun krok po cestě. Bylo jim na tvářích vidět, že to silně prožívají.

Komu byste Piknik doporučil? Všem divákům?

Ano, všem. S výjimkou malých dětí samozřejmě. Je to určitý výklad minulosti i současnosti. Pro mě je tam navíc jeden důležitý moment -  je že totiž ti hrdinové zůstávají pořád za dráty, nikdo z nich až do konce filmu nevyjde ven. Jsem rád, že mě to napadlo, vypovídá to hodně o osudu těchto lidí. Ačkoli působí jako otrlí a nad věcí, jsou vlastně pořád zavření. Když jste někde deset patnáct let, tak se toho nezbavíte nikdy. Jsou to lidi z jiného světa.

Zdroj: Youtube