Čím vás Körnerův příběh zaujal? Po jeho díle jste sáhnul již potřetí…

Počtvrté – Pramen života, Krev zmizelého, Lovec vodního ticha a Sněžná noc. V jeho látkách, a v této dvojnásob, jsou ukryté touhy lidí, pochybnosti, hledání, osobní katastrofy, selhání i vítězství toho lepšího v nás. Navíc vždy zabaleno v krásné době, tentokrát v poslední velké epoše – secesi. S Körnerem je to vždy zápas o vyjádření atmosféry a nálady mezi dialogy, kterých tam má naštěstí poskrovnu. Je to navýsost filmový scénárista a o to těžší je dodat mu emoce pod obrazy.

Vnímáte jeho příběhy jako osudové?

Určitě. Vždy je to jedinec, často žena proti společnosti, době, osudu. To jsou vždy příběhy s tragickým koncem, jak on říká s nadsázkou – truchlohry. A když už to vypadá, že pro hrdinu svítá naděje, přijde další pohroma.

Naděje tedy není?

On ji vidí v lidech, v jejich síle překračovat danosti i osud sám. V tom je nadčasový a humánní i pozitivní.

Herce jste volil spíše typově?

Volím vždy dobré herce s výrazným hereckým naturelem a předpoklady k roli.

Dal jste hlavní role bratrům Dlouhým, ale každý je zcela jiná postava. Skoro jako by Vladimír řekl: „Bez Michala do toho nejdu!“

To tak není. Prostě jsem v té chvíli potřeboval Michala a Vladimíra Dlouhé pro rozdílné role.

Natočil jste drama vášní, hlavní postava je bývalý voják-invalida, jeho krásná žena jej podvádí. Nepřipomíná to trochu film Hlídač č. 47?

Vůbec. Ty postavy jsou esencí Körnerovy vize světa, který je zkoušen, v manželství – motiv mileneckého trojúhelníku, ve víře – pokušení pastora, i v etice – cynický Rast je vlastně kladným hrdinou, který zachrání duši hrdinky.

Souvisí spolu, že jste necelý rok poté, letos v létě, točil pohádku Dešťová víla nedaleko Března – v zubrnickém Muzeu lidové architektury?

Souvisí, při návštěvě Března jsem objevil Zubrnice jako ideální místo pro natáčení pohádky.

Zahrada zámku je unikátní řešením i stromy. Byla svědkem dramat?

Ne, točili jsme jen v interiéru. Exteriér jsme točili v Jistebnici na Táborsku.

Kde se nachází v příběhu důležitý dřevěný most, hrozící zřícením?

Most byl největším problémem. Jeho vnitřní část se natáčela na Blanensku u Brna, je tam takový můstek přes Svitavu. Propast pod ním se točila v Držkově u Turnova. Ty scény byly trikově náročné.

Která postava z filmu je vám nejbližší? A je to proto, že byste jednal jako ona nebo ze soucitu k ní?

Rast i pastor, část jejich světů je ve mně.

A které postavě asi bude fandit televizní divák a proč?

Rast je divácky vděčný. Je to cynik, věčný bonviván, ale také chytrý a zkušený chlap.

V jaké fázi je nyní pohádka Dešťová víla, kterou jste v létě točil v severočeských Zubrnicích, ale například i na Islandu?

Právě jsme dokončili střih a pracujeme na tricích.

Na čem nově pracujete?

Natáčím seriál Znamení koně pro Českou televizi ve Zlíně.