Režisérka Válková: Když miminko nedýchalo, měli jsme chuť se ztratit

Jak přiznává v rozhovoru pro Deník, tato pozice byla pro ni paradoxně náročnější a těžší než vlastní porody.

Těhotenství, porody, mateřství, ale také mnohá související diskutabilní témata jsou náplní téměř celého rozhovoru. Důvod je zřejmý - povídaly jsme si v kině Lucerna krátce po prvním uvedení druhé řady dokumentárního seriálu Čtyři v tom, který sleduje osudy čtyř těhotných žen a jejich blízkých.

Markéta Ekrt Válková se jeho režie ujala po debutujících režisérkách první řady Lindě Kallistové Jablonské a Zuzaně Špindlové.

Nakolik je pro režii dokumentu o těhotných ženách důležité, že máte sama tři děti?

Hodně, je to pro mě určující pohled na věc. Čtyři v tom je ale velmi zajímavý projekt, takže bych do něj šla asi i v případě, že bych tak zkušená nebyla.

Měla jste při natáčení tendenci účastnicím radit?

Mnohokrát, v tomhle jsem strašná matka. Pořád jsem měla potřebu jim do něčeho kafrat, místy jsem se musela hodně držet, abych byla zticha. Když zkrátka dítě zabrečí a já jasně vidím, v čem je příčina, tak mám hned chuť poradit, co s ním, aby už nebrečelo.

V seriálu je patrné, že úplně vždycky jste ale poradit nemohla. Naopak v jedné chvíli šlo o to, nechat tatínka v situaci takříkajíc „vykoupat".

V této situaci, kdy se jeden tatínek staral týden o synka sám, jsme mu nesměli ani šeptnout. Šlo o to, jak si on sám dokáže s plačícím miminkem poradit, i když kolem nás samozřejmě chodil se zoufalým výrazem. Plakání bylo opravdu hodně dlouhé, synek to vydržel minimálně hodinu a čtvrt. Nakonec ale vyčerpáním usnul a spal až do rána, jak to tak bývá.

close zoom_in Nastala nějaká situace, která i vás, trojnásobnou matku, při natáčení překvapila?

Nejzajímavější a nejtěžší byly situace, kdy jsme byli na porodním sále, maminky rodily a já jsem jen přihlížela a nerodila. To bylo hrozné, překvapilo mě, jak je těžké na porod jenom nečinně koukat.

Bylo to těžší, než kdybyste sama rodila?

No asi jo (směje se). Při prvním porodu jsem měla pocit, že můžu být nějak užitečná, hrnula se tam, a kluci ze štábu mě odtahovali pryč, abych nic neříkala. Byla to hodně zvláštní zkušenost. Jeden porod se navíc dost zkomplikoval, což bylo asi vůbec nejhorší.

Napadlo vás v tu chvíli, že nemáte s kamerou na sále co dělat?

V tomto případě určitě. Nebudu prozrazovat podrobnosti, ale ve chvíli, kdy miminko nedýchalo, jsme měli chuť ztratit se.

Vzpomínala jste při práci na vlastní těhotenství a porody?

Určitě to k tomu patřilo. Na každé těhotenství mám vzpomínky jiné, třeba první a třetí se absolutně nedá porovnávat. I když můžu říct, že zpětně vnímám všechna moje těhotenství jako nádherná. V tu chvíli, když jsem byla těhotná, jsem to vnímala jinak, nedokázala jsem dát radost pokaždé najevo. Sama jsem se i docela styděla, a tak jsem nikdy nechodila do těhotenských klubů, nesdružovala jsem se s ostatními maminkami, spíš mi to bylo protivné. Mám pocit, že až potřetí jsem se na miminko vyloženě těšila, byla jsem nadšená a užívala si ten pocit.

Nenavnadila vás práce na seriálu ke čtvrtému potomkovi?

No samozřejmě (směje se). A myslím, že nejsem jediná.

Byla jste po porodech vašich dcer na mateřské dovolené, nebo jste zastávala pozici jedné ze seriálových aktérek, která nastoupila brzy po porodu zpět do zaměstnání?

Já jsem byla vždycky s dětmi doma, dlouho jsem nepracovala. Dokážu si ale představit pozici žen, které mají nastartovanou kariéru a mateřská dovolená by jim ji utnula. Rozhodování na misce vah je pro ně pak velmi obtížné. Já jsem tohle ale naštěstí nikdy neřešila, pokaždé jsem byla na volné noze a mohla si sama řídit, jestli budu pracovat, nebo budu s dětmi. V pozici naší maminky by to pro mě bylo určitě taky těžké, i když bych nejspíš i tak dala po dlouhém zvažování přednost chvílím stráveným s dítětem. Sama se sebou bych asi nebyla spokojená, kdybych s ním doma nebyla, měla bych výčitky.

close zoom_in S hlavními protagonisty jste strávila devět měsíců, dokázala jste se od práce ve volném čase oprostit?

Moc to neumím, během té doby jsem žila dost chaoticky. Všechno se propojilo se vším, když jsem třeba neměla hlídání pro nejmladší dceru, tak prostě jela se mnou v pět hodin ráno natáčet do Mostu.

Takže jste zasvětila i vlastní rodinu?

Můj muž je zvukař, takže tomu rozuměl, spíš mi radil v odborných věcech. Na podzim, kdy byla natáčecí smršť největší, mi vyšel vstříc a vzal si dva měsíce volna. Jinak bychom tři děti asi nezvládli.

Jak se práce lišila od vašich dosavadních projektů?

Velmi, na takhle dlouhodobém intenzivním projektu jsem nikdy nepracovala. Samotný proces vývoje je úplně jiný zážitek, moje nejdelší dosavadní sledování trvalo tak dva měsíce, když vezmu například divadelní představení. I tam je ale počet vysílacích dní omezený, dejme tomu na deset až čtrnáct.

Budete sledovat osudy rodin i nadále?

Doufám, že naše vztahy jsou na jiné bázi, než že jenom skončilo natáčení. Většinou to tak mám se všemi protagonisty, se kterými jsem absolvovala natáčení. Je obvyklé, že si s nimi vzájemně vstoupíte do života.

close zoom_in Dokument zahrnuje i několik v naší společnosti kontroverzních témat. Už jsme zmínili brzký vstup matky do zaměstnání, dalším je těhotenství lesbické ženy. Jak se na něj díváte vy osobně?

Úplně stejně, jak je řečeno v posledním díle seriálu. Když jste matka, nejde rozlišovat, jaké jste orientace. Mateřství cítí všechny ženy úplně stejně.

Do výběru jste plánovali zařadit také ženu, která chce rodit doma. Nakonec od záměru vaše respondentka ustoupila, přesto se zeptám, jaký máte názor na domácí porody?

Především by měly být domácí porody umožněny v takových podmínkách, aby bylo ženě i dítěti zajištěno maximální bezpečí. Když je poblíž lékař nebo sanitka, nemám s domácími porody problém. Naprosto chápu, že každá ženská nechce rodit v nějakých velkých kójích, a má právo rodit doma. V našem státě postrádám otevřenou debatu na toto téma, díky které by došlo ke kompromisu a spokojené domluvě rodiček s lékaři.

Co vás čeká nyní, plánujete nějaký další projekt?

Teď mám co vynahrazovat rodině a dětem, dcera v páté třídě se hlásí na gymnázium, takže máme poslední dva měsíce na přípravu. Nějaká práce se rýsuje, rozhodně ale bude poklidnější. I když nepopírám, že mi práce na dokumentu Čtyři v tom nebude chybět, byla to skvělá spolupráce.