Režisérem snímku, v němž se Liam Neeson jako londýnský umělec vrací s dospělým synem do Itálie prodat starý rodinný dům, je James d’Arcy. Po natáčení se režisér dokonce ujal role reportéra a své herce vyzpovídal.

Neunesli mě

Takže jak se mladému Micheálovi poprvé točilo s tátou, mistrem Jedim ze Star Wars a mentorem Batmana? „Divil jsem se, že mě neunesli,“ narážel mladík s humorem na otcovy předešlé postavy na plátně.

Vějířem a hudbou proti vedru
Euforie mezi rouškami. Diváky od Letní filmové školy neodradil ani koronavirus

„Tohle byl film plný humoru a lásky,“ směje se Neeson, jehož jsme mohli nedávno vidět také v koprodukčním severském thrilleru Mrazivá pomsta. A dodává: „Ale bylo to zvlášt-ní, musel jsem si občas říct: Nehraj, je to tvůj syn! S ním nemusíš předstírat, že jsi otec. Jsem rád, že si můžeme zase něco spolu odškrtnout.“

Hovor se dotkl i paralely filmového příběhu s reálným životem. Stejně jako filmoví hrdinové ztratili i Neeson a Micheál před před jedenácti lety ženu a matku. Herečka Natasha Richardsonová zemřela na horách při tragickém pádu na lyžích.

Katarze díky filmu

„Když jsem četl scénář, působily na mě intenzívně momenty, které jsem v životě zažil. Říkal jsem si tehdy, že to možná nezvládnu. Teď, po letech, se pocit vrátil. Bál jsem se, že se do postavy příliš ponořím. Ale herec ve mně se prosadil. Řekl mi: Neřeš, jaké do scény vneseš emoce, ony přijdou samy. Prošel jsem velkým zármutkem a teď jsem ho v sobě mohl odžít skrze film. Byla to jakási duševní katarze. Jedinečný zážitek.“

Antonio Banderas
Fešácký vzhled i typický temperament. Antonio Banderas slaví 60. narozeniny

Režisér přiznává, že i on se bál, aby emoce na place nepřekročily únosnou míru. Ale herci to zvládli jako správní profesionálové. „Scénář jsme dostali do rukou ve zvláštní čas. Na desáté výročí maminčiny smrti,“ uvažuje zpětně Micheál. „Byl jsem ještě malý, když umřela. Když se vám v tomhle věku stane něco podobného, často se uzavřete do sebe. To ale není dobré. Je třeba dát citům průchod, pobrečet si. V tomhle filmu jsem postupně objevoval věci, které jsem měl hluboko v sobě. Naskakovaly mi neznámé pocity, chtělo se mi brečet… Mám štěstí, že jsem něčím takovým mohl projít se svým tátou.“