Pěkně jste diváky navnadil. Co jim vlastně můžete o nové sérii prozradit?

Třeba to, že jsme ji narozdíl od té první natáčeli – a vlastně stále natáčíme – více v exteriérech. Důkazem je například díl z typické socialistické dovolené u Baltského moře v NDR, kam Karel se svou rodinkou vyrazí.

To byl asi nejvzdálenější výlet, jaký jste v rámci natáčení podnikli, ne?

Zatím ano, jeli jsme tam se štábem deset hodin. Jak tam ale mohli dorazit lidé v době, ve které se v seriálu nacházíme, navíc s tehdejšími automobily a po tehdejších silnicích, je mi záhadou. A hlavně nerozumím tomu, proč tam jezdili – tamní moře je skoro neslané, je poměrně špinavé a navíc hrozně ledové. A to jsme ještě měli štěstí, že nám nefoukalo.

V sedmdesátých letech jste se narodil, takže by se dalo předpokládat, že vám jako herci tato dekáda seděla víc než ta předešlá. Nebo se pletu?

Prioritou je pro mě příběh samotný. Jestli se odehrává na pozadí roku 1963 nebo 1973, což se pozná jenom podle dobových reálií – oblečení, zařízení bytu či ukázek z televize – je pro mě vedlejší. Navíc si toho ze sedmdesátých let až tolik nepamatuju, byl jsem přece jen ještě dítě. To „osmdesátky“, to je něco jiného. Je to doba, ve které jsem zažíval svá poprvé – první diskotéky, první mejdany, první lásky… Pokud budeme v natáčení seriálu pokračovat i nadále, budu se na tuto dekádu moc těšit.

Co vám z ní ještě utkvělo v hlavě?

Spousta věcí – jak mě například soudruh učitel poslal domů, abych se převlékl do vhodnějšího oblečení, jak jsem si musel před celou třídou umýt vlasy, protože jsem je měl natužené nahoru, jak byla v obchodech z jednoho druhu konzervy vyskládána mamutí pyramida, protože nic jiného nebylo, jak vypadal obchod s ovocem a zeleninou – všude jenom zelí, brambory, řepa, občas kubánské pomeranče… Mohl bych ještě dlouho pokračovat.

Řekněme, že je dnes retro v módě, takže není divu, že seriál u diváků „zabral“. Překvapivé ale je, že si jej našli i mladí, minulým režimem nepoznamenaní lidé…

To mě na tom vlastně zaujalo nejvíc. Mnozí nám píšou, že nebýt seriálu, tak by toho o době před revolucí moc nevěděli. Vnímám to jako poklonu. Pamětníci nás zase často upozorňují na různé chybičky – že například ty a ty záclony ve vlaku v roce 1969 nebyly. Všímají se všelijakých drobností. A to je přece úžasné, ne?