Ve filmu hrajete důchodce, který si svou penzi celkem užívá. Jak to máte vy, stále aktivní?
Jsem sice dávno v penzijním věku, ale svůj životní rytmus už delší čas zásadně neměním a vyhovuje mi. Nechci se rouhat, ale stáří není tak špatné. Dál provozuji a hraji divadlo, občas píšu nebo vezmu filmovou roli. Žiji stylem prducha – pracovního důchodce. Myslím, že hodit se do moc velkého klidu a lenošení lidem nesvědčí. Je lepší stárnout aktivně. Nedávno se u mě byli v brněnském divadle podívat na jedno představení kolegové z Divadla Járy Cimrmana a já jim to shrnul zhruba takhle: U nás jdeme mladým příkladem a starým nadějí!

Se synem Vladimírem jste se už potkal v divadle i před kamerou. Poprvé ale spolu hrajete ve filmu otce a syna. Jak vám to šlo?
My se na place moc často nepotkali. Ale mám z něj radost, to se ví. Od dětství je dobrý, nebojím se, že by si to pokazil. Respektuji, co dělá a jak to dělá. Stejně jako to mám u Aničky. Nedávno měla u nás v divadle premiéru své autorské inscenace Proslov - dobrá, krásně rozpohybovaná one-man-show. Oba mají zkrátka v krvi dobré kumštýřské geny.

Martin E. Kyšperský a Eliška Křenková ve filmu Marťanské lodě
Zpěvák a herec Martin E. Kyšperský: Sny mě pořád fascinují

Ve filmu máte dokonce s Eliškou Balzerovou postelovou scénu. Šli jste do ní oba s kuráží?
Ale jo. My se dobře a léta známe, už od studijních dob. Tehdy jsem si na Elišku myslel, nakonec nám to klaplo až po třiceti letech ve scénáři téhle komedie. Ta postelová scéna byla ovšem velmi cudná. A víte, co po ní Eliška řekla mojí Marcelce? Byl dobrej!

Poslední dobou míváte role spíše v nenáročných komediích. Nezasteskne se vám někdy po postavách, jakou byl třeba farář v Zapomenutém světle?
Je teď taková doba. Myslím, že lidi chtějí v kině trochu relaxu. A já mám komedie rád. Zapomenuté světlo byl krásný projekt, to s vámi souhlasím, ale třeba se zase něco urodí. Jako byl nedávno Šarlatán, krásná postava pro Ivana Trojana.

Policejní služebna ve filmu, dříve sídlo Kovofiniše
Odznak Vysočina: Filmařina je dřina, herci ale byli milí, říkají obyvatelé Ledče

Co jste dělal během pandemických vln?
Psal. Přišel čas na drobné literární kousky, verše a texty. Koncem roku jsme to s kamarádem Davidem Rottem zúročili, vydali jsme CD Zamrzlé úsměvy. Chtěli jsme v čase, kdy pandemie a různá omezení trvala už moc dlouho, připomenout lidem význam legrace, fantazie a radosti ze života. Taky to měl být hold médiu, které končí – a to je DVD.

Co vás v tom zavřeném čase těšilo osobně? A co vám chybělo?
Máme s Marcelou relativně malé, ještě nedospělé děti, tak mi dělá radost si s nimi povídat o životě. Stali jsme se s Marcelkou před dvěma lety novomanžely, i to je milá povinnost. No a ti starší potomci, Vláďa a Andula, mi zase dělají radost tím, jak se jim daří v herecké profesi. Že jsou z nich prima parťáci. A že mě pokaždé rádi vidí v hledišti. Taky mě bavilo dívat se na filmy, mám rád Felliniho nebo Sorrentina. Těšily mě zkrátka v tu dobu podobné věci jako mnoho jiných lidí na planetě. Chyběly kontakty a posezení u skleničky, ale měli jsme i v tu dobu svoje studánky, u nichž jsme se potkávali, abych tak řekl. Ale bylo by fajn, kdyby se už trochu rozjasnilo.