Jak jste se k rodičům Mišky dostala?
V té době jsem byla i já doma s malým synem a řešila výchovu. Cítila jsem pochybnosti, jestli všechno dělám správně a do jaké míry máme formovat jeho život. Když jsem narazila na novinový článek o Pavlovi Zachovi, který líčil, jak ze svého syna vychoval díky speciálnímu programu vrcholového sportovce, zaujal mě. Přes jeho knihu Jak vychovat šampióna a pak i přes něj jsem sehnala kontakt na manžele Hanuliakovy, kteří svůj život podřizují stejnému cíli – vychovat ze svého dítěte úspěšného sportovce.

Natáčela jste s nimi rok. Byli svolní s tím, že jim budete s kamerou vstupovat do soukromí?
Původně jsem chtěla sledovat rodin několik. Ale nakonec mi z toho nejlépe vyšli jen Hanuliakovi, na které jsem se zaměřila. Především proto, že díky svým profesím věnují synovi čas stoprocentně, bez školky, bez svých koníčků, navíc ho takhle vedou od narození. Jejich příběh nabízel více témat. Když jsem jim řekla, že budou ve filmu jen oni, trochu váhali. Dali si týden na rozmyšlenou, ale nakonec kývli.

Ethan Hawke
Křišťálový glóbus pro lásku. Karlovarský festival vyhrál srbský film Strahinja

Přiznám se, že dívat se na čtyřleté dítě, které nezná chvíli volna ani přirozené zábavy, bylo skličující. Jak jste se u nich s kamerou cítila?Vstupovala jsem do projektu s tím, že mi metoda Kamevéda (Komplexní multirozvojová výchova dětí), kterou Pavel Zacha praktikuje, není moc sympatická. A že bych nechtěla takhle plánovitě své dítě vést. Ale v průběhu natáčení jsem dospěla k jakémusi ambivalentnímu postoji a tomu jsem podřídila i způsob vyprávění. Byla jsem fascinovaná tím, nakolik se rodiče umí dítěti věnovat, aniž by to brali jako oběť. Miško se učí anglicky, máma na něj mluví výhradně německy, hraje na klavír, s otcem posiluje, společně hrají hry. Rodiče mu podřizují úplně všechno, včetně svého soukromí. Proto jsem se ve střižně rozhodla nechat hodnocení na divákovi a jejich rodinný koloběh jen sledovat.

Jak na vás působil Miško?
Jako dítě, které vybrané aktivity baví. Nepůsobil nešťastně, nebo frustrovaně. Nezažili jsme žádné plačící nebo vzpurné scény. Je ale pravda, že nic jiného nezažil, tenhle životní plán mu nastavili rodiče prakticky od narození, jakmile začal vnímat a chodit. Sporný je i systém odměn. Miško musí odvést nějaký výkon, aby získal určitou hračku.

Ethan Hawke na červeném koberci
Roušky mě děsily. Dnes jsem rád, že díky nim můžeme do kina, říká Ethan Hawke

Kterou byla ve filmu například siréna potřebná při hokejové hře. Zvláštní dárek. Dítě se navíc učí modelu „něco za něco“.Ano. Také jsem to s rodiči probírala. Berou to jako součást výchovného modelu a jsou si tím naprosto jisti. Nevnímají v tomto smyslu nebezpečí do budoucna, to já už trochu ano.

Neuvažovala jste o tom, že byste se k nim s kamerou vrátila? Jako diváka by mě zajímalo, jestli bude Miško podobně vstřícný za pět, deset let.
Přiznám se, že jsem to neměla v plánu. Ale nejste první, kdo se mě na to ptá, začínám o tom uvažovat. Určitě nechci dělat časosběr, pracuji ještě na jiných projektech. Ale zůstala jsem s Hanuliakovými v kontaktu, víme o sobě. Pokud by se v jejich rodině dělo něco zajímavého, dají vědět. Tak uvidíme.