Svůj nový film Hurikán představíte v rámci workshopu na probíhajícím Anifilmu v Liberci. Protialkoholická agitka to ale asi nebude?  
Ne, to ne, i když s tématem alkohol samozřejmě pracujeme uvážlivě. Nápad vzešel z jednoho z komiksů, kterým se kromě filmu ve volné chvíli věnuji a jehož postavou je Hurikán. Chlápek s prasečí hlavou a náušnicí, který dostane za úkol sehnat stánkařce nový sud. A my sledujeme jeho bizarní misi městem, jehož kreslené kulisy jsou inspirované mimo jiné žižkovským prostředím. Je to o českém fenoménu popíjení u bufáčů s langoši v deset ráno. Když jsme sháněli peníze u zahraničních partnerů, skoro to vypadalo, že se nechytneme, protože tomu moc nerozuměli… Nakonec získali producenti z Maur Filmu a Last Films spolupráci s Francouzi. 

To je od nich pěkné. Zvlášť když pijí místo piva víno. Za studentský snímek Happy End jste dostal oscarovou nominaci. Pomohla vám v další tvorbě?
V českém prostředí ano. Upozornil jsem na sebe, takže když jsem později sháněl grant na nový film, měl jsem k dobru tohle plus. Věděli o mě. Venku je to už složitější, když získáte podobnou nominaci, je dobré mít už v záloze další projekt, jinak se na vás zapomene. Já ho neměl, tak se mi teď budou hůř lovit partneři… Na druhou stranu člověk se občas dostane k práci a cizím kontaktům i díky jiným filmům. Pro mě byl v poslední době důležitý třeba celovečerní snímek Fany a pes, kde jsem pro Maur Film animoval některé pasáže. Byla to koprodukce s Němci a Francouzi, bez téhle zkušenosti bych spoustu věcí nevěděl. 

Zpěvák Josef Zíma
Josef Zíma slaví devadesátku. Žiju a plánuju, to je jasné, říká usměvavý zpěvák

Změnila se nějak studentská tvorba za tu dobu, co jste už mimo FAMU?
Myslím, že ano. Proměnila se témata a optika vyprávění. Před pár lety jsem měl pocit, že začínající tvůrci jsou dost depresivní, že vídám spíš temné příběhy. Každá generace samozřejmě ohledává určitá témata, která jsou jí společná, trochu tápe a řeší svoje zařazení do společnosti. Ale zdálo se mi tehdy, že pohled mladých byl víc těžký, chyběl tomu optimismus. Je to samozřejmě můj subjektivní pocit. Ohromně stoupla i úroveň animace.  

Umí dnes studenti pracovat s humorem? Vy jste ho dokázal najít i u mrtvoly a havarovaného traktoristy…
Mám černý humor rád. V dnešních studentských filmech asi úplně humor nepřevažuje, ale občas cítím, že tam záměr byl, a i to je třeba ocenit. 

Jak je na tom vlastně podle vás česká animace? Poslední roky se jí daří, řekla bych.
Ano, mám stejný pocit. Vynořila se řada zajímavých tvůrců, hlavně mladých, kteří se nebojí překračovat hranice žánrů a technik. Třeba Diana Cam Van Nguyen, jejíž snímek Milý tati po právu sbírá ceny a v němž režisérka kombinuje animaci s hranými, dokumentárními prvky a kolážemi. Myslím, že jsme výjimeční i počtem filmových škol. Málokde v evropském kontextu mají na výběr hned několik institucí, u nás je to FAMU, UMPRUM nebo zlínská škola… Samozřejmě je nejdůležitější, aby se v ročníku sešla dobrá parta s nápady a energií, to, čemu se říká nová vlna. Řekl bych, že právě jednu takovou česká animace zažívá.