Josef Dvořák o festivalu pohádek i dětství v Kadani: Byl jsem třídní kašpar

Které?
Kromě takového tělocviku a zpěvu si mě získala fyzika. Vůbec nechápu proč, ale fyziku jsem miloval a přitom jsem byl úplně dutej z matematiky. V češtině jsem válel jen díky tomu, že jsem uměl vyprávět obsahy věcí, které jsem si vymýšlel. Paní učitelka to věděla, takže když se chtěla potěšit, vyvolávala mě k tabuli a ptala se: „Co jsi teď četl, Josefe?” Já řekl nějaký titul a ona: ,,Můžeš nám ho převyprávět”? Tak já ho převyprávěl. Vlastně jsem ten příběh během vyprávění přepsal do své fantazie, do svých vět a slov a ona byla potěšená a spolužáci také, protože poslouchali, jak třeba může vypadat Babička v mém podání. Božena Němcová by možná nadšená nebyla (smích).

V Kadani jste se také vyučil. Opravoval jste někdy auta?
No samozřejmě. Já vždy vyprávím o svých neúspěších, které patřičně nafouknu. Lidi chtějí vědět, jaké jste nemehlo a nemotora, to chtějí slyšet. Kdybych jim vyprávěl, že tohle jsem opravil a ono to pak jezdilo, řekli by: „No dobře, ale proč nám to vyprávíte? To je samozřejmé. Tak já vyprávím nesamozřejmé věci, vždy mě to strašně bavilo. Rodičům jsem zdrhnul na učňák, i když mě nechtěli pustit. Přáli si, abych šel na gympl. Já chtěl ale dělat s auty – konstruovat je. Strašně mě to bavilo. Tam se mi ta fyzika hodila.

Kriegel vyhrál. Ostatní řešili hlavně své výhody, říká herec Tomáš Töpfer

Jak se vám líbí dnešní Kadaň a jak si ji pamatujete ze svého dětství?
Kadaň je nádherné město. No bodejť, vždyť je to královské město. My jsme se sem přistěhovali v červnu 1945. Oni mě tady Kadaňští donedávna mylně považovali za rodáka, což se mě nedotklo. Vůbec. Naopak to bylo velmi příjemné. Jsem ale rodákem z Vysočiny, z Horní Cerekve.

Když jsme se přistěhovali, prošli jsem v Kadani snad všemi místy. Kousek odsud (od kina Hvězda) byl pivovar a za ním pivovarský rybník. Pokaždé v zimě jsme čekali až zamrzne a zahrajeme si hokej. Nebo nahoře na kaolínce. Tam byla v kaolínových dolech vodní hladina, takové jezírko, kde se v zimě normálně stavěly mantinely, večer se tam rozsvítilo a my byli úplně u vytržení. Najednou jsme si připadali, že jsme skutečně u nějaké velké sportovní události. Chodili jsme si tam zabruslit a právě tam jsem hrál poprvé hokej.

V Kadani jsem také poprvé hrál fotbal. Hráli jsme proti Slavii, která tenkrát postupovala, vracela se zpátky do první ligy. Podívejte se na výsledek, Kadaň strašidelně prohrála. Celá Kadaň a okolí se přišlo na ten zápas podívat, protože si všichni naivně mysleli, že my tu Slavii zrubeme. Ježíš, to bylo ostudy!