Jak se vám na festivalu líbilo?
Moc! Anifilm je příjemná a čilá akce, větší, než jsem původně čekal. Byla tu spousta mladých tvůrců a animátorů s dobrými nápady, které baví hrát si s formou.

Líbilo se vám zahájení s Vivaldiho hudbou a animací s využitím umělé inteligence?
Mám rád hudbu a Vivaldi je nádherný, včetně Čtyř ročních období, které jsme slyšeli. Animace občas zajímavá, občas trochu nudná. Nejvíc se mi líbilo divadlo, kde se zahájení odehrálo. Krásná stará budova, působivý interiér, balkony a lóže. Na tyhle čarovné budovy jste vy Češi specialisté. Američané mohou jen závidět.

Můj románek s manželstvím zvítězil mezi filmy pro dospělé
Osvobodí mnoho duší. Hlavní cenu Anifilmu získal Můj románek s manželstvím

Co si o umělé inteligenci myslíte? Je pro nás nebezpečná?
Nevím. Kdekdo to říká. Ale kdo ví? Podle mě se to nedá moc odhadnout. A. I. zasahuje skoro do všech oblastí, umění, textů, administrativy, je to celé na vzestupu. V řadě věcí může pomáhat, jinde škodit. Ubere práci, to je jisté. Nikdo neví, jak se bude dál vyvíjet. V mém oboru může být prospěšná, když uleví animátorům v řadě manuálních stereotypních činností, které je zatěžují fyzicky.

Může ohrozit lidskou kreativitu? Tím, že nás bude vykrádat a pak předvede lepší výsledek?
Myslím, že lidé budou vždycky kreativnější. Umělá inteligence umí šikovně napodobovat, kopírovat to, co děláme – tvůrčí styl, způsob psaní, jednoduché obsahy, volbu barev nebo kompozici. Není ale dokonalá. Když se dívám na to, co vytvořila – na nějaké umělecké dílo, třeba fotografii, můj první dojem je dobrý. Říkám si: Hm, působivé. Jakoby to vyfotil člověk. Ale když se zadívám pozorněji, vidím chyby.

Nejviditelnější je to na rukou, bývají špatné, mají víc nebo méně prstů než člověk. Někde tři, jindy osm. Tomu se člověk musí smát. Třeba se AI časem zdokonalí, jednou přijdu do studia a řeknou mi: Hele, už tě nepotřebujeme, jdi domů. A já půjdu. Ale v téhle fázi umělá inteligence rozhodně není brilantní a můžete ji snadno načapat na nedokonalosti. Nikdy nenatočí tak skvělý biják jako Spielberg. Co považuju ale za důležitější, je etická stránka věci. To, že tahle umělá bytost de facto vykrádá práci druhých. O tom bude v budoucnu potřeba mluvit.

Russell Crowe
Na karlovarský festival dorazí herec Russell Crowe. Převezme Křišťálový glóbus

Nejste v Česku poprvé, líbí se vám tu?
Ano, moc. Byl jsem na několika festivalech, už jednou na Anifilmu, před pár lety na Junior Festu. Mám to tu rád, vaši architekturu, historická centra měst, společenskou atmosféru. A samozřejmě vaše animované filmy.

Kdy jste se s nimi poprvé setkal?
Už jako malý kluk. Britská BBC dávala před večerními zprávami příběhy Krtečka, toho jsem si zamiloval. Díky němu jsem začal objevovat další české tvůrce: Jiřího Trnku, Jiřího Bartu nebo Jana Švankmajera. Jeho fantazie je neuvěřitelná! Musím říct, že vaše animační škola a její tradice mě významně ovlivnila. Je jiná než americká - mnohovrstevnatější, formálně odvážnější, má jiný druh citlivosti. Nejvíc mě ovšem dostal Karel Zeman.

Kung Fu Panda (2008)Kung Fu Panda (2008)Zdroj: se svolením Anifilm

Který jeho film jste viděl?
Já se s jeho dílem setkal v knihovně ve škole, kam jsem docházel v 60. letech. Zajímal jsem se o film a narazil na knihu, jejíž součástí byla kapitola o tricích. A tady na mě vykoukly záběry ze Zemanova Vynálezu zkázy. Byl jsem jako očarovaný. Tak nádherné ilustrace, kulisy a do toho živí herci. Neuměl jsem si představit, jak to na plátně funguje, že se to může hýbat. Když jsem pak viděl jeho filmy, zůstal jsem navěky v jejich krásné pasti.

Byl jste v Zemanově muzeu v Praze?
Byl! Dlouho mi to nevycházelo, ale pak mi tuhle návštěvu i s letenkou věnovala moje žena k narozeninám. A díky tomu jsem se seznámil s vaším producentem Ondřejem Beránkem, který kromě jiných projektů za zrodem muzea stojí.

Dá se říct, že český Krteček a Karel Zeman vás inspirovali k dráze režiséra animovaných filmů?
Částečně ano. Ale já kreslil odmalička. Bavilo mě to. Seděl jsem před televizí, sledoval animované seriály od Disneyho, mnohé mě inspirovaly. A pak také jedna kniha. Moje sestra byla letuška a její přítel pilot, který občas létával do Evropy a Ameriky, mi jednou přivezl knihu o americké animaci. Úchvatná věc. Velká kniha plná obrázků animovaných filmů, hlavně disneyovek. A tak jsem v ní listoval a dál si kreslil a kreslil, až jsem jednoho dne dospěl k otázce: Proč bych to nemohl taky zkusit? A vydělávat si tím na život?

Michael Douglas.
KVÍZ: Festival v Cannes uctí Michaela Douglase. Jak moc znáte slavného herce?

Pravda, na škole jsem se učením moc netrápil, házel jsem mnohé za hlavu. Ale to, že jsem se rozhodl, bylo klíčovým krokem. Dnes říkám svým studentům: Neposlouchejte, co vám ostatní říkají – že to nejde, že je to moc složité a tak. Ne, když cítíte, že chcete něco dělat, tvořit, jděte a udělejte to! Studium je samozřejmě jedna věc, ale odvaha a ochota jít za svým, nenechat se odradit, to je podstatné.

Podílel jste se na úspěšných filmech – Shrek, Sindibád: Legenda sedmi moří, Madagaskar. Byl jste spolurežisérem hitu Kung Fu Panda, jehož trojka je teď k vidění na Netflixu. Byl některý z nich pro vás zlomový?
Shrek byl moc fajn. Ale tam jsem pracoval jen na storyboardech. Zásadní byla určitě Panda, kterou jsme režírovali s Markem Osbornem. Měl jsem tehdy hrozné  pochybnosti. Celý tým, s nímž jsem pracoval, dal do filmu všechny své síly a čas. A celou dobu jsme přemýšleli nad tím, jestli ho diváci přijmou.

Měli jsme z práce radost, těšily nás všechny ty postavičky a gagy. Ale i když máte z práce radost, nikdy nevíte, jaký bude mít ohlas v kině a jaké budou recenze a tržby. Během premiérového víkendu Pandy v Americe jsem byl strašně nervózní, bál jsem se, že film propadne. A on vydělal trojnásobek peněz, než jaké studio čekalo! A zrodil se hit. Přinesl mi další pracovní nabídky. Teď už točíme čtvrté pokračování.

Shrek se zařadil mezi kultovní animáky:

Zdroj: Youtube

Úspěch je nevyzpytatelný, že?
To vám tedy povím. Novináři se mě někdy ptají, jestli se u podobných filmů taky bavím. Ale ono to vlastně moc nejde. Jednak je to velká práce, jste ve studiu od rána do noci, jednak nervy, jak film dopadne. Sherlock Koumes, který mě také moc bavil, sklidil pekelné recenze a byl z něj propadák. Nikdy nevíte.

Máte i nějaký svůj srdeční film?
Když film dokončím, obvykle ho vidím na premiéře a pak už ne. Protože pak vnímám všechny ty chybičky a tvůrčí kompromisy. Radši jdu dál a začíná pro mě další projekt. Je ale pravda, že za srdeční bych asi mohl označit svůj poslední, Půlnoční hlídku.

Půlnoční hlídka (2022)Půlnoční hlídka (2022)Zdroj: se svolením Anifilm

Měla nominaci na cenu BAFTA, že?
Ano. Ale to není ten hlavní důvod. I když to byla samozřejmě radost. Půlnoční hlídce předcházely různé okolnosti. Předchozí Koumes, o kterém jsem mluvil, dopadl příšerně a já z toho měl depku. Chodil jsem doma po bytě a prudil. Tvářil jsem se naštvaně a uraženě, odsekával jsem lidem, čekal jsem na pracovní telefon, který nezvonil a nezvonil. Až se na mě moje žena už nevydržela dívat a řekla mi: Koukej rychle něco dělat. Jakýkoli film, třeba krátký! Já bručel, ale začal jsem o tom přemýšlet.

Scénář vznikl na motivy skutečné události, podle dopisu jistého námořníka, je to tak?
Ano. Našel jsem ten příběh kdesi na Facebooku. O muži, který za války viděl v moři obří oliheň, ale bál se o tom mluvit, aby se mu lidi nevysmáli. Měl jsem trochu pochybnosti, moc těmhle sociálním sítím nevěřím. Ale nakonec jsem dotyčnému napsal. A on mi poslal fotokopii dopisu svého příbuzného, kterého se to týkalo. Dvě stránky. Zaujalo mě to. Chodil jsem do muzea studovat dobové souvislosti, lodní prostředí a další potřebné kontexty.

Tak vznikl příběh o muži, který uprostřed noční hlídky, pronásledován démony válečného konfliktu, dumá nad lidským bytím. I nad povinností. Je dobrá, nebo špatná? Jak ovlivňuje náš život? Byla to zajímavá práce. Navíc jsme film natáčeli během pandemie, za neobvyklých podmínek. Přenesl nás do jiných dimenzí. Asi ve mně opravdu nechal nějakou silnější stopu, když tak o tom přemýšlím. Včetně hezkého momentu, který vás bude zajímat - že v něm totiž hraje česká skupina Clarinet Factory. „Dohodil“ mi ji právě Ondřej Beránek.

Herečka a zpěvačka Michaela Tomešová
Herečka Michaela Tomešová: Terapeutka mi ADHD diagnostikovala až v dospělosti

Animovaný film umí odvyprávět zásadní příběhy. Přesto je pro řadu lidí pořád tak trochu okrajovou zábavou. Nemrzí vás to někdy?
Je pravda, že většina ho chápe často jen jako zábavu. Lidé nejsou ochotni poznat jeho jiné možnosti, hledat závažnější příběhy, o kterých mluvíte. Platí to především o Americe, tam je animace odjakživa hlavně byznys, který má prioritně vydělávat. I proto se v tamních kinech daří prostinkým věcem, jako byl Super Mario Bros., který během několika týdnů vydělal miliardu.

Já sám radši vyhledávám snímky typu Valčík s Bašírem nebo Kde je moje tělo, tomu říkám kvalitní podívaná se silným příběhem, který vás může někam posunout. Ty se ale těší zájmu spíš v Evropě nebo Japonsku, případně na festivalech. Tak to zkrátka je. Přesto si myslím, že se animovaný film začíná díky originálním a společensky důležitým příběhům víc prosazovat a díky tomu se o něj zajímá i více diváků.

Prospěšnou práci v tomto směru dělají i některé streamovací platformy, které nasazují různé animáky. Povzbuzující také je, že navzdory útlumu po pandemii lidé dál chodí do kin. Co mohu pozorovat, tak hlavně rodiny s dětmi. To je dobrá zpráva.