Kliknutím zvětšítePůsobíte už deset let v Rumunsku a dá se říct, že východní Evropu dobře znáte. Bylo přesto něco, co vás na Kuciakově případě šokovalo?
Ano. V Rumunsku a Bulharsku, kde se teď v rámci mezinárodního projektu, který se věnuje zpravodajství o organizovaném zločinu a korupci, pohybuji, je celkem bída, nedobrá ekonomická situace, je tam nižší životní úroveň. Slovensko jsem vnímal jinak, jako zemi s rozvinutou demokracií a obecně lepší společenskou úrovní. Když přišla před pěti lety zpráva o Kuciakově vraždě, byl jsem se svými kolegy totálně v šoku. Stejně jako ze zjištění, že korupce slovenského státu dosáhla takových rozměrů, že padl na takové dno.
Pieta pro Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou
Jak se stalo, že tenhle mrazivý příběh doputoval až před vaši kameru?
To byla spíš náhoda. Při natáčení předchozího dokumentu o Pavlu Šeremetovi, zavražděném běloruském novináři, jsem získal zkušenosti s prací se záběry z bezpečnostních kamer. Jeden kolega mě proto po vraždě Jána Kuciaka přizval na Slovensko, abych se pokusil ve spolupráci s místním starostou a policií obdobné záběry získat pro pátrání po pachatelích. Policie ani starosta nám ale tehdy přístup k záběrům nedovolili. Když jsem byl pak dva roky nato osloven investigativní novinářkou Pavlou Holcovou, k níž doputoval uniklý policejní spis případu, uvědomil jsem si, že můžeme ukázat i něco víc. Nejen rekonstruovat celý případ, ale především detailně demonstrovat, jak funguje korupce v 'ukradeném' státě. A zároveň vzdát hold odkazu práce Jána Kuciaka. Pavla mi důvěřovala, proto jsem mohl celý příběh odvyprávět.
Který moment vás během natáčení nejvíce zasáhl?
Asi výpověď Kuciakova vraha. To, jak byl Marček naprosto chladnokrevný, bez emocí. Policejní vyšetřovatel se ho zeptal: „Když jste zastřelil Martinu Kušnírovou, šel jste se přesvědčit, zda je mrtvá?“ A on řekl bez jediného pohnutí: „Ne, střelil jsem a ani na chvíli nepochyboval.“ Ta jeho ledová věcnost mě přikovala k židli. Přemýšlel jsem, co mu šlo hlavou, když ji takhle popravil – chvíli poté, co si v počítači vybírala své svatební šaty. Na tenhle moment asi nikdy nezapomenu.
Bylo těžké vyvážit ve filmu emoce ve scénách s rodiči zavražděného páru?
Nebylo to snadné. Prakticky každý moment s Jánovými rodiči působí bolestně. Chovají se nesmírně pokorně, jsou těsně vedle sebe, drží se za ruce, prostě chvíle, jež nepřísluší kameře. Snažil jsem se, abych netěžil prvoplánově z jejich emocí. Podle mě se jim to už v minulosti při jiných natáčeních a rozhovorech stalo. Oba, stejně jako Martinina matka, film viděli a my ještě před schválením chtěli znát jejich názor, vědět, že souhlasí s jeho vyzněním. A že jsme zachytili příběh jejich dětí věrně.
Registroval jste během natáčení nějaké tlaky ze strany tehdejších vládních špiček, třeba Roberta Fica, kterého film neukazuje v lichotivém světle? Scéna s milionem eur v hotovosti, který vysází při tiskovce na stůl, se nedá zapomenout.
Ne, nic takového se nedělo. Ve filmu dokonce vystupuje právní obhájce Mariána Kočnera. Překvapilo mě, že byl ochoten vypovídat na kameru. Ale případ už v té době natolik pokročil a veřejnost byla silně pobouřena, tak by si podle mě bránit natáčení ani nedovolili.
Kde všude diváci film viděli? A jaké byly reakce?
Jako první loni v Torontu, kde měl světovou premiéru. Tam byla asi divácká reakce nejsilnější, lidé byli v šoku, že se něco takového může stát uprostřed Evropské unie, v civilizované zemi. Že tu byl zabit novinář a že to stávající systém vůbec umožnil. A podobné ohlasy máme z řady dalších zemí, kde byl promítán – z Chicaga, New Yorku, Washingtonu D.C., Berlína nebo z Osla. Tendence zkorumpovaných oligarchů a politiků zasahovat do práce médií a bránit veřejným informacím je znát v celém světě. Občas někteří reportéři prostě zmizí, jsou odstraněni. Ukazuje to, jak je demokracie pořád velmi křehká. Stejné to bylo v Americe za Donalda Trumpa, který se projevoval vyloženě jako nepřítel lidu.
Po Kuciakově vraždě vyšli Slováci asi nejmasověji od sametové revoluce znovu do ulic. Mezitím uplynulo pět let. Jaký bude podle vás na Slovensku další vývoj?
Těžko soudit. Ano, ten masivní pouliční protest a vyjádření silné nevole vůči vládní garnituře byl pozitivní signál. Během pár let se ale situace proměnila. Vím, že se má snad za pár týdnů rozseknout další kolo líčení, případ není ještě uzavřen. I kdyby byl hlavní viník, podnikatel Marián Kočner, odsouzen, odvolá se a případ se znovu potáhne. Nejsem schopen odhadnout, co se stane. Ani to, co celá kauza Slovensku přinese - jestli posune společnost dopředu, nebo se naopak vrátí staré, nechvalně známé politické figury. Ficova strana Smer má bohužel opět velkou podporu lidí. Věřím alespoň v to, že náš film může být mementem. Varováním, aby lidé nepodceňovali korupční prostředí a možnost ohrožení demokracie - jakkoli se může zdát silná.
12
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
