Váš vysněný Jan Žižka je hotov. Na karlovarském festivalu jste to definitivně potvrdil. Bude to Statečné srdce počesku?
Netajím se tím, že jsem se chtěl způsobem vyprávění ke slavnému filmu Mela Gibsona přiblížit. I když původně jsem měl jiný scénář, dost se vyvíjel, hodně to ovlivnil rozpočet, který byl původně český. Když ale vystoupal na 90 milionů korun, bylo mi jasné, že se náklady z domácí distribuce nikdy nevrátí. Tak jsem to celé překopal a začal usilovat o koprodukci, do níž vstoupila zásadně americká strana.

Jak jste Američany přesvědčil?
Vždycky producentům říkám: když bude film dobrý, najde si diváky a vydělá. Věřil jsem, že to mám dobře připravené a že lidi zaujmeme. Když jsme dostali i známé herce, bylo jednání zase o kus snazší.

 Harrison Ford umí stárnout. Herec se narodil 13. července 1942 v Chicagu.
Sympaťák v práci i civilu. Herec Harrison Ford slaví osmdesáté narozeniny

Jaký film tedy v září uvidíme?
Hodně jsem přemýšlel, jak Žižku v mezinárodní koprodukci uchopit. Aby byl pro české diváky, ale také mu rozumělo zahraniční publikum, včetně amerického. Vyprávíme proto o Žižkově mládí, o němž toho moc nevíme, film se odehrává v roce 1402. Jinými slovy, dobové věci nechybí, ale podstatný byl pro mě příběh – jednoduchý, český. Historici mi řekli, že jim nic podstatného nechybí. Obrazově to bude americká podívaná, velkolepá a drsná. Proto jsme udělali i verzi pro starší děti, respektive 12 plus, kde jsme vystříhali drsné scény.

Co například?
Upřímně, dnes je poměrně těžké určit, co je drsné. Starší lidi občas brutality děsí, hlavně ženy, mladí ale někdy překvapují, co všechno snesou. Šlo ven všechno, kde je příliš viditelná krev a utlumil jsem některé zvuky. Nechal jsem jen scény související s dějem. Hodně času jsme věnovali také českému dabingu, doufám, že mladšímu publiku pomůže.

Kým je pro vás osobně Žižka?
Hodně jsem si o něm přečetl a povídal si s historiky a shodli jsme se, že to byl statečný a vytrvalý muž, který dodržoval pravidla. Určitě nedělal vždycky všechno správně, jenže žil v drsné době a kdo nebyl drsný, byl mrtvý. Tak to je. Pro mě byl zásadní jeho smysl pro pravidla. Stejně jako to mám já.

Zřejmě byste si rozuměli…
Nejspíš ano. V kanceláři mi visí husitský palcát, potřeboval jsem si ho potěžkat a mít ho na očích. Z Žižky dělali v průběhu času buď hrdinu, nebo zloděje a vraha. Já ho nechtěl soudit.

Jak si vedli čeští herci se zahraničními?
Skvěle. Karel Roden tam má krásnou scénu s Michaelem Cainem. Jan Budař se nechal kvůli roli venkovana zarůst. Před natáčením mi řekl: Tak teď vypínám mobil a jdu do lesů. Tam zůstanu a přijdu rovnou na plac. Já na to, že se zbláznil a co když se mu něco stane. Ale on že chce zažít středověk. Byl jsem z něj neklidný, ale pak jsme řekl: OK, ale jestli nepřijdeš na plac, zabiju tě. A on úplně v klidu prohlásil: Budu tam. A byl. Zarostlý a nádherně dobový.

Bolek Polívka
Bavili jsme se, nikomu neubližovali. Aspoň doufám, bilancuje Bolek Polívka

Jaký je to pocit po všech těch letech odkladů a shánění peněz i známých tváří?
Tak strašně dlouho jsem se Žižkou žil, že mám najednou na konci všeho opravdu zvláštní pocit. Doba příprav a natáčení se protáhla i kvůli covidu a různým opatřením, za takový čas se se všemi lidmi kolem projektu hodně sžijete. Nedávno jsem volal herci Tilu Schweigerovi, který v Žižkovi hraje, a on mi říká: ježíš to je fantastické, že voláš, tak dlouho jsme se neviděli! Nějak mi to chybí…

To je to pověstné prázdno, o kterém mluví všichni filmaři, kteří něco dlouho točí.
Ano. Na jednu stranu si člověk oddechne, že jsou všechny perné dny, fyzická dřina a nekonečné natáčení za ním. Na druhou stranu, tenhle film byl moje velká hračka a já si musím si říct – ted už si s ní nebudeš hrát, musíš dělat jiného, hochu.

Vy ovšem máte díky produkční společnosti a americkým kontaktům v šuplíku určitě spoustu dalších. Nudit se asi nebudete?
Ne, nebudu. Je to tak, jak říkáte. Mám rozdělaných několik dobrých projektů, jen na ně musím vyšetřit dost času. Chvíli to ještě potrvá. Máme dotočený snímek s Morganem Freemanem, ten právě stříháme. Pak jsme téměř u konce s filmem s DeNirem a Malkovichem. Jsou to za mě malé účasti, ale kdy máte možnost pracovat s osobnostmi jako tito dva pánové? Pro mě je to cenná zkušenost. A navíc mě to baví. Dokončuji také romantickou komedii a tři další snímky, i jeden nízkorozpočtový horor. Plus film s Georgem Clooneym, první klapka bude v září příštího roku.

O čem bude?
Je to moc hezká věc. Jmenuje se Calico Joe a vypráví o známém americkém baseballovém hráči a jeho synovi, kteří zásadně ovlivnili první ligu tohoto sportu v USA. Scénář napsal osobně George Clooney, je koproducentem a samozřejmě v něm hraje. Inspiroval se knihou Johna Grishama, na niž zakoupil práva Bob Dylan. Právě s jeho společností film koprodukujeme.

Jak se český režisér a producent dostane k produkování amerických filmů?
Do značné míry je to díky Janu Žižkovi. A taky mé povaze. Během příprav jsem potenciálním spolupracovníkům dokázal, že i zdánlivě nemožné věci jdou. Když něco slíbím, tak to dodržím, a to se týká i shánění peněz. V Hollywoodu jsou zvyklí na to, že spousta lidí tvrdí, co všechno zafinancují a pak skutek utek. Projekty padají pod stůl. Já to vždycky dotáhl, i kdybych na tom měl sám prodělat. Mám to v sobě pevně zakódované a vděčím za to sportu. Ten vás naučí houževnatosti a vytrvalosti.

Tom Cruise
Erotický dobrodruh i letec. Cesta šedesátníka Toma Cruise na vrchol byla trnitá

Se kterými hvězdami jste měl díky tomu možnost točit?
Samuel L. Jackson, Ed Harris, Christopher Plummer nebo Peter Fonda. Lidé si vás zafixují jako spolehlivého a to se v L.A. cení.

Co jste si zatím z americké zkušenosti odnesl?
Kromě toho, o čem jsem mluvil, třeba zjištění, jakou pokoru vůči profesi američtí herci mají a jak jsou milí. Zvenku působí jako nedostupné, někdy třeba nafoukané hvězdy. Ale dělají to jejich agenti. Nechci použít sprosté slovo, ale ti škodí nejvíc. Kolikrát se daný herec ani nedozví, že měl nějakou hereckou nabídku, protože mu to prostě neřeknou. Takže já jednám s herci nejraději napřímo. Což díky malým koprodukcím, kde oni jsou a seznámíme se, později jde. Tváří v tvář dané herečce nebo herci pak vidíte, jak normální jsou a jak jde spolupráce snáze.

Kdo vás nejvíc chytil za srdce?
Michael Caine, to je ohromný chlap. Vzdělaný, vtipný, nesmírně vstřícný, pokorný. Nikdy nezapomenu, jak mi zavolal na chatu a řekl: Tady Michael Caine, četl jsem váš scénář k Žižkovi a moc se mi líbí. Pojďme to natočit… Já myslel, že se mi to zdá. Díky tomu, že vstoupil do projektu, kývli na to později i další zahraniční herci.

Upřímně ctím i Anthonyho Hopkinse, s nímž jsem točil už před lety – to ještě jako herec – akční film Česká spojka. Já se tehdy vrátil čerstvě z olympiády a on mě pozval nečekaně k sobě do karavanu. Uměl jsem v té době mizerně anglicky, trochu jsem se styděl, ale jemu to nevadilo. Vyptával se mě, kdy jsem začal se sportem, jaké to je trénovat a jak bylo na olympiádě. A ještě na mě přitom obdivně hleděl, že jsem se tam dostal a co jsem mezi sportovci zažil. Já z něj byl úplně paf. Nezeptal jsem se ho vůbec na nic, přestože by mě toho tolik zajímalo. Totálně mě odrovnal.

Také jste se myslím potkal s De Nirem…
Ano, a s Al Pacinem, to je velký herec, nikdy mě nepřestane bavit se na něj dívat. I kdyby hrál křoví. Nebo John Malkovich, s tím jsme si zase vyprávěli o Praze a o kultuře. Prahu zná a je velký ctitel umění. Povídali jsme si o umění online, o webu, který jsem krátce před tím založil, a o tom, jak lze za pandemie zprostředkovat lidem kulturu, případně jak se dá prodejem umění na internetu pomáhat umělcům, kteří nemohli svá díla během lockodownu vystavovat v galeriích.

O sexu není potřeba mluvit. Třeba ho zkoušet
Co je dobrý sex. Film s Emmou Thompson jej odměřuje na jemných vahách

Podílíte se na řadě koprodukcí, Žižku jste natočil s americkou podporou. Jak vnímáte aktuální domácí problém se zastavením filmových pobídek?
Je to špatné. Založil jsem nedávno filmové a videoherní studio, chtěl jsem začít soustavně vyrábět filmy a tlačit do Čech zahraniční koprodukce. Jenže tahle stopka vede k tomu, že štáby utíkají na Slovensko, kde jsou 30 procentní úlevy - což je částka, kterou z celkového objemu peněz, které cizí štáby na daném území utratily, dostanou od státu zpět. Obecně natáčíme s pobídkami od 25 do 40 procent. V Portoriku to bylo 45 procent, proto jsme tam nedávno s Al Pacinem udělali film z druhé světové války, i když kulisy historicky tak docela neodpovídaly. Ale bylo to pro nás výhodné.

Takhle uvažuje v současných zhoršujících se ekonomických podmínkách většina producentů. Doteď jsme zažívali euforii, protože během lockdownů výroba stála a nahromadila se řada projektů. Ale to začne opadávat. Náklady všeobecně stoupají, zdražil se materiál, bude se výrazně šetřit.

Vybudoval jste si dobré kontakty v USA a ve výhledu máte řadu tamních projektů. Neuvažujete o přestěhování do Ameriky?
Ne, jsem obrovský patriot. Byl bych tam nešťastný, to vím jistě. Umím si představit, že bych žil v Americe třeba přes zimu, českou úplně nemusím. Ale naše holky chodí v Čechách do školy, bylo by to pro ně komplikované. Zůstávám na české půdě.