Aristokratka podruhé. Bylo příjemné se vracet do známé role i herecké sešlosti?
Bylo. Protože víte, že postavu už máte vybudovanou, hezky ukotvenou a těšíte se, že si s ní budete víc hrát. Během natáčení prvního filmu jsem byla dost unavená, potřebovala jsem pauzu. Kterou jsem si pak i dala. Tentokrát jsem byla ve formě, odpočinutá, byla radost jezdit na plac a se všemi se zase potkávat.

Vaše dialogy s Hynkem Čermákem jako manželem působí odlehčeně. Dávali jste k dispozici i své vlastní nápady?
Ano. Už při čtených zkouškách, což je způsob práce, kterou mám ráda. A s Hynkem jsme do toho vkládali opravdu hodně. Oba nás tenhle komediální žánr baví a Jirka Vejdělek jako režisér i scenárista jej cítí i ctí. Měli jsme v něm skvělého parťáka. Byla to taková veselá kuchyně, kde se zkouší a hledá společně.

Film Bratři
Nominace na Českého lva za rok 2023 ovládl film Bratři. Získal jich patnáct

Partnerství s Hynkem Čermákem, elegantní kostýmy a také romantické zámecké interiéry. Co z toho jste si během natáčení užila víc?
Asi všechno dohromady. To víte, že kostýmy postavu hezky dovytvoří, ale důležitý je text a váš parťák. Interiéry působí krásně na plátně, ale co si budeme povídat – je to zámek, v reálu zima, nevlídno, pod kostýmem máte haldu jégrovek a podpatky nosíte jen ve chvíli, kdy jsou v záběru vidět, jinak jste ve sněhulích. To je ta věčná filmová iluze.

Nasmáli jste se hodně?
Ano. Miluju natáčení, když se sejde celá parta. Což bylo asi nejvíc ve scénách z kuchyně paní Tiché, kde jsme byli s Pavlem Liškou a Martinem Pechlátem. Každý se předháněl, koho odbourá dřív, měli jsme strašné množství klapek. Přitom každá byla jiná, protože všichni jsme chtěli toho druhého překvapit a pobavit. Je to nakažlivé, krásně tvořivé a vtipné. Snad se to přeneslo i na plátno.

Zdroj: Youtube

Ve filmu půvabně filtrujete cholerickému manželovi určité informace, které by ho mohly rozzuřit a zhoršit už tak napjatou situaci. Osvědčuje se vám tohle „vykrývání“ i v soukromí?
Rozhodně. Zrovna teď jsme se vrátili z dovolené, na kterou jsme odjeli celá rodina včetně babiček. Když jsem tak sledovala celou naši konstelaci, došlo mi, že jsem taky fungovala jako aviváž. Jakmile jsem cítila, že by Vojta někde mohl vypěnit – protože přece jen měl celou tu partu na starost – nenápadně jsem situaci zjemňovala.

Byli jste v Jihoafrické republice, je to tak? Co vás tam táhlo?
Nebylo to poprvé. Vraceli jsme se na místa, kde moji rodiče osm let žili, tak to byla taková vzpomínková road movie. Vojta ani jeho maminka to tam neznali, tak jsme mu chtěli ukázat místní přírodu, zvířata a zvyky. Zažívali jsme i náročné chvíle, protože to bylo cestovatelsky těžké - dva dny někde, pak zabalit, přejet, další dva zase jinde, opět přejet a zase dál.

Tatiana Dyková na premiéře filmu Aristokratka ve varuTatiana Dyková na premiéře filmu Aristokratka ve varuZdroj: Deník/ZByněk Pecák

Jak to zvládaly babičky? Navíc mezi Afričany?
Nebylo to pro ně snadné. A mají můj obdiv, že to ve svém věku daly. Však jsme se taky půl roku před odjezdem hroutili, aby to všechno dobře dopadlo. Musím říct, že každý se neuvěřitelně snažil. Jakmile někdo cítil, že se blíží krize, reagoval: „Jeje, děda nemá dobrý den“ a všichni se hned zapojili. Byla to krásná rodinná pospolitost a vzájemná empatie, právě to jsem si odvezla z Afriky jako nejsilnější a nejhezčí zážitek.

V posledních letech jste měla štěstí na rozdílné charakterové i žánrové role. Politické drama Bratři, undergroundový Citlivý člověk, komedie Aristokratka ve varu. Není úplně obvyklé dostávat tak dobré role, ne?
Je to tak, uvědomuji si to. A vážím si toho. Kdyby tahle cesta pokračovala, byla bych šťastná. Vždycky jsem si takový záběr rozdílných postav přála. Baví mě žánr komedie, který považuju za nesmírně těžký, a zároveň je krásný úkol hrát v opravdu dobrých dramatech s nosnými postavami, jako byli Bratři.

Herec David Prachař
Herec, který klame tělem. David Prachař slaví pětašedesátiny

Za Zdenu Mašínovou máte čerstvou nominaci na Českého lva. Gratuluji. Počítám, že patřila k těm těžším rolím ve vaší kariéře?
Určitě. Mimo jiné proto, že jsem k ní musela přistupovat jinak – ztvárňovala jsem reálnou ženu, některé její děti ještě žijí, věděla jsem, že se budou v kině dívat na to, jak jejich maminka umírala. Takové figury je třeba vyvažovat opravdu jemně. Cítila jsem velkou pokoru. Zdena Mašínová byla velmi ušlechtilá paní, která se navzdory všem ranám osudu snažila držet rodinu při sobě. Neměla to vůbec snadné, zejména závěr jejího života byl krutý a nespravedlivý. A zároveň mě lákalo, že jdeme píchat do vosího hnízda, že jde o téma, které je kontroverzní a důležité.

Tatiana Dyková jako matka Zdena Mašínová (Bratři), za niž má čerstvou nominaci na Českého lvaTatiana Dyková jako matka Zdena Mašínová (Bratři), za niž má čerstvou nominaci na Českého lvaZdroj: se svolením Cinemartu

Vlát krajem po boku Davida Prachaře v adaptaci Topolova románu Citlivý člověk musela být asi hodně jiná jízda, ne?
Kam vás to odvane, tam tvoříte. Asi takhle nějak. Vyjedete někam do totální díry, navěsí na vás hnusný hadry a začne se to všechno samo psát. Bylo to divoké.

Které své letošní konkurentce byste Českého lva přála?
Janě Plodkové za Němá tajemství. Je to úžasně tvárná herečka, má skvělé nabídky, které umí využít. Navíc je věrná divadlu, nemění kostýmy, ale charaktery. Mám ji moc ráda a přála bych jí to. Fandím samozřejmě i dalším - Regině Rázlové, je vynikající herečka. Nebo Simoně Pekové z Přišla v noci, jedinečná divadelní brněnská diva. Kdykoli jsme byli v Brně, skončili jsme na večírku u ní v kuchyni.

Čekají vás nějaké další příznivé nabídky?
Druhá půle natáčení seriálu Případy mimořádné Marty, to je taková originální živelná postava, pokaždé si ji užiju. A pak na jaře film s Janem Hřebejkem, Výjimečný stav podle scénáře Milana Tesaře. Je to komorní příběh jen s několika postavami, ale výborně napsaný. Budu hrát s Ondřejem Vetchým, moc se na to těším. A čeká mě i osmidílný seriál Limity, který napsal Petr Zelenka pro Českou televizi. Hlavní roli hraje někdo, kdo bude velkým překvapením.

Herečka Regina Rázlová
Regina Rázlová: Dost jsem si toho prožila. Měla jsem u Matyldy z čeho čerpat

Na co se těšíte v soukromí?
Jsem člověk, kterého když něco osloví, jde za tím. Vím, že různé duchovní poutě jsou dnes dost módní, ale zajímají mě. Neplánuju de Compostelu, chtěla bych jít jednu u nás v Čechách.

Potřebujete vyčistit hlavu?
To ani ne. Já už jsem ve své psychohygieně celkem zběhlá, spíš si říkám, že čas na podobná dobrodružství se krátí, a když je nepodniknu teď, tak už třeba nikdy. Je to navíc dobrá příležitost být sama se sebou. Už jsem absolvovala pobyt ve tmě a týdenní hladovějící pobyt, teď mám tři týdny naplánované v poušti.

Vy jste se do toho tedy pustila. Jaké to je být sama se sebou?
Zjistíte spoustu věcí. Třeba to, zda dokážete bojovat se svými strachy a kolik síly máte. Je to o dobrém pocitu, že to člověk dokáže. Přiměje vás to třídit si myšlenky, uvědomit si, že věci jsou jen iluze. Měla jsem ke konci strach vyjít ven, bála jsem se, že mě bude všechno obtěžovat, že mi lidé přijdou divní a hloupí. Ale přišel úplně opačný efekt. Zjistila jsem, jak je krásný sedět ve vlaku, kde si můžete dát kávu a jak je úžasné, že něco takového lidé vymysleli. Totéž bylo s hladovkou – měla jsem po ní euforický pocit, jak je nádherné stolovat a jíst. Když si to na čas odepřete, vystřelí vás tenhle prožitek do větší radosti a citlivějšího vnímání toho, co děláte. Víc si vychutnáte život.