Nakolik si sobotního vítězství v konkurenci těchto dvou pánů ceníte?
Konkurenci vnímám stejně kdekoli, třeba u Českých lvů. I když u akademických cen je početnější, tam se vybírá z pěti adeptů. Nenazýval bych to ale vítězstvím. Je složité porovnávat výkony v umění.

Takže souzníte s názorem Woodyho Allena, že filmové soutěže jsou nesmysl?
To se týká umění obecně. Když spolu půjdeme do galerie, vy ukážete na jeden obraz a budete před ním hodinu sedět v tranzu. Já kolem projdu, protože mě ničím nezaujal. To neznamená, že obraz je skvělý, protože vy ho milujete nebo že je špatný proto, že já si ho nevšiml. Myslím, že slovo vítězství zkrátka do naší branže nepatří.

Natáčení filmu Severní vítr.
Sex, drogy a rokenrol. Devadesátky byly divočina, říká dokumentarista

Dobře, necháme ho Emilu Zátopkovi, ve sportu je víc na místě. Pro tuhle roli jste udělal mimořádný kus práce, včetně fyzického výkonu. Působil jste v Arše dojatě, bylo to zadostiučinění?
Rozhodně. Nechtěl bych, aby to působilo, že jsem nevděčný. Emil byl rolí, která mě v životě provázela dlouho, šest let. Doufám, že tahle intimita šla i ven, směrem k divákům a vám kritikům. Jsem Davidovi Ondříčkovi vděčný za důvěru, kterou mi dal - byť tahle věta zní jako klišé. Ale já to myslím upřímně, není každému filmaři dáno ji herci vytvořit. Emil byl rolí, která vyžadovala hodně emocí a energie, a taky mi toho hodně vrátila a nabila mě. Jsem rád, že si toho část kritiky všimla. A samozřejmě že mi cena dělá jako herci dobře, tak to je. Myslel jsem, že budu při přebírání sošky za chlapáka, ale jak jste viděla, nalomilo mě to.

Komu z kolegů ve vašem soutěžním triu byste cenu přál?
Film Okupace jsem zatím neviděl. Ale při vší úctě k panu Magnuskovi bych to přál Martinu Pechlátovi. Vždycky hrají roli osobní a profesní vazby. My jsme kamarádi a hrajeme spolu v divadle. Je výborný herec.

Snímky z natáčení šestého dílu Stínů v mlze.
Stíny v mlze: Nad hrobem seriálové vraždy stojí bytové domy na Karolině

Na večeru padla poznámka o stereotypních hereckých postavách a malé fantazii autorů. Kolikrát jste za poslední roky odmítl scénář?
Párkrát ano, to je pravda. Je jasné, že člověk nedostane každý rok tak silnou postavu, jakou byl právě Zátopek, který nabízel obrovskou možnost herecké proměny. Dostal jsem se díky němu do stavů, jaké jsem dřív nikdy při hraní nezažil – a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Bylo to něco, co se u nás v Čechách moc nedělá, úplně nová zkušenost. Člověk tím pak trochu poměřuje další nabídky. Ale pokud jsem v uplynulých letech něco odmítl, tak to nebylo ani tak kvůli stereotypní roli (i když i takové nabídky byly), ale spíše šlo o slabší text a málo času na přípravu a práci. Řekl jsem si, že už nechci v takových podmínkách pracovat.

Nějaký projekt jste ale loni natočil. Můžete ho trochu přiblížit?
Ano, měl jsem štěstí být součástí skvělé party pod vedením režiséra Roberta Hloze, který chystá film Bod obnovy. Půjde do kin asi až za rok a půl, kvůli covidu se natáčení trochu protáhlo. Je to dobře napsaný a velmi zajímavý sci-fi příběh, který tu asi ještě nebyl. Napínavá a zároveň trochu filozofická, filmařsky velkorysá věc. Také jsme udělali komediální sérii pro Voyo o národní házené podle scénáře Michala Suchánka. Oddechová podívaná, ale z neobvyklého prostředí, které běžně na plátně nebo obrazovce nevidíme. Snad to všechno bude bavit i diváky.