Právě homolkovské rysy (bez jakékoli hany) a ekonomická kriminalita jsou totiž asi nejtypičtějšími projevy naší současné reality. Selský rozum a průměrná existence na straně jedné, život nad poměry a oči, zavřené před profesní a morální odpovědností, na straně druhé. Hrdinou je typický český manažer Libor, kterého zastihujeme ve chvíli, kdy se jeho riskantní plošina, kde balancoval, překlopila a nastává pád. V bance probíhá vyšetřování nelegálního nakládání s penězi klientů a jeho podpis na příslušných smlouvách ho usvědčuje ze spoluviny. Má padáka, luxusní dům i majetek čeká exekuce, jeho samého ostrý policejní dozor. Libor se ale rozhodne k takřka bondovskému výkonu – sbalí rodinu a vypraví se s nimi na bláznivý výlet, aby mohli být alespoň načas všichni spolu. V patách jsou mu vyšetřovatelé, kterým díky neuvěřitelnému štěstí prozatím uniká…
Rodinný výlet s poldy v patách
Ve svém novém filmu se Robert Sedláček dotýká citlivého tématu dneška – životního způsobu české společnosti. Na jedné straně ti, kteří žijí obyčejné životy s (pod)průměrnými mzdami od výplaty k výplatě a nad domácí slivovicí a škodovkou na dvorku občas truchlí nad nenaplněnými sny. A ti druzí, co spadli do spirály moci, peněz, snadných půjček a tunelování a kteří žijí blahobytně. Pravda, tak trochu na úvěr a s nočními můrami. „Už jsem se s tím smířil – že jsem se v určitém bodě zastavil,“ říká v jedné z klíčových scén při opilecké pánské jízdě Liborův spolužák Jura, jehož venkovský domek na čas prchající rodinu skryje před zraky vyšetřovatelů. A takřka homolkovsky komentuje Liborův výrok ohledně celosvětové krize: „U nás ve škole je krize furt, tak nás svět konečně dohnal.“
Sedláčkův nelítostný pohled na naši realitu
V osudu hlavní čtveřice je smutný paradox – teprve díky Liborovu donkichotskému útěku před zákonem se rodina semkne, objevuje ztracené vztahy a kamarády a prožívá navzdory mezní situaci vlastně krásné rodinné chvíle. Sedláček tu zůstal věrný svému nelítostnému pohledu na kazy naší pochroumané společnosti a konzumního způsobu života. Do filmu se mu vešla celá řada znepokojujících motivů: satirický obrázek státního aparátu (kouzelný je kontrast mezi dvojicí místních policajtů v podání Taclíka a Budaře a vyšetřovateli využívajícími služebních cest k nákupům pro vlastní domácnost), české práskačství, ale i dojemně lidské momentky (Liborova opilecká noční řeč z kanceláře manželky do veřejného tlampače nebo provinční obrázky z Jurova dvorku). Už tradičně u Sedláčka dobře funguje obsazení – ať je to Igor Chmela (v jehož podání cítíme k Liborovi i jakési zvláštní sympatie), Eva Vrbková odhodlávající se v roli jeho ženy ve finále k neuvěřitelným výkonům na záchranu rodiny, Jiří Vyorálek a Simona Babčáková jako Liborovi přátelé z vysoké. Vynikající je ale i duo vyšetřovatelů – skuteční manželé Martin a Monika Fingerovi, vychutnávající si s typickou českou zlomyslností svou oběť. Buďme rádi za Roberta Sedláčka. Asi jako jediný filmař u nás umí natočit opravdu trefnou společenskou satiru. Jeho „Rodina“ vyvolává salvy smíchu a přitom jde z ní člověku mráz po těle…