Ani chvilku jste svou účast v seriálu nezvažoval? V případě Josefa Rychtáře jde přece jen o žijící postavu.
Ano, s žijícími postavami je trošku problém, protože pak mohou říct, že se takhle nechovaly, že tohle neřekly a tak podobně. Jenže je potřeba si uvědomit, že jsme netočili dokument opisující realitu, ale seriál, takže v něm dostala prostor i fabulace. Josef Rychtář stejně někde prohlásil, že se na něj nebude dívat, protože nechce, aby se mu vracely nějaké věci ze života, které už jsou za ním. Rozumím tomu. Nabízeli mi, že bych se s ním mohl i sejít, ale říkal jsem si, že spíš ne. K čemu by to bylo dobré? Ještě když je to takhle, že byl posledním člověkem, který s Ivetou mluvil, a podle některých teorií ji prý k sebevraždě dohnal… Za sebe si myslím, že ji k tomu dohnala spousta jiných okolností.

Očekáváte, že se ještě může ozvat?
To může. Ale já jsem herec, který jen ztvárňuje roli jménem Josef Rychtář. V kontextu všech lidí, které Iveta kolem sebe měla, do příběhu patří. A i když v něm může působit jako ten nejzápornější člověk, Ivetu bezesporu miloval. Doufal, že i když je na dně, může jí ještě pomoct. Takový projev lásky je vlastně až dojemný. Ale nechci to nějak více posuzovat. Je to jako když člověk hraje jakoukoli historickou roli, třeba Richarda III. Co o něm vlastně víme? Shakespeare jej zabalil do děje, který je ze sedmdesáti procent historicky nepravdivý. S příběhem Ivety Bartošové to nelze srovnávat, to je jasné, spíš chci říct, že jestliže od její smrti uplynulo deset let, není to zase až tak dlouhá doba na to, aby člověk dospěl k nějakým zásadním obsahovým řešením. Byla to prostě holka z českého showbyznysu. Sám jsem její písničky nikdy neposlouchal, nebavily mě, ale její příběh se stal ikonickým příkladem toho, kam až může člověka dohnat přemrštěná pozornost nejen ze strany médií. Dianu zabili paparazzi, Marilyn Monroe zřejmě nějaké politické akce kolem rodiny Kennedyů, Michael Jackson skončil, jak skončil, Nirvana jakbysmet. Vždycky je to problém.

Monika Absolonová vzpomíná na Ivetu Bartošovou:

Iveta Bartošová v muzikálu Dracula
Monika Absolonová o Bartošové: Role v Draculovi jí seděla, byla v ní šťastná

Mám naopak pocit, že série vylíčila Josefa Rychtáře docela sympaticky - jako chlapa, který nechtěl Ivetě škodit, ale snažil se ji ochraňovat. Akorát se při tom choval jako hysterik.
Coby člověk s omezeným intelektem měl jednoduché názory, které ale byly pro Ivetu v danou chvíli fascinující, protože na ni působil jako psychoterapeut – Ivetko, teď se naobědváme a tak podobně… Jenomže když jsou lidé v pokročilém stádiu alkoholismu a rozkladu vlastní duše, tak už jim tento přístup nepomůže. Jenom je nějakým způsobem zastaví. Třeba byla Iveta s Pepou i nějakou chvilku šťastná.

Sice jste se osobně nesešli, ale nastudoval jste si ho skvěle. V porovnání s dobovými videi ho dáváte naprosto přesně.
Nějaká videa jsem viděl. Ale hlavně scénář byl šikovně napsaný, bylo o čem hrát a měl i humor. Mimochodem všechna ta videa s Pepou jsou hrůzostrašná a zároveň vtipná tím, jak on je blbej. Ukazuje se v nich, že i když to myslel dobře a snažil se Ivetu chránit, jak to šlo, začal si postupně myslet, že je součástí showbyznysu. Snad už měl pocit, že je taky zpěvák, nebo že už do umění vidí. Docela jsem si tuhle jeho polohu užil, jako herci mi dělala dobře.

Zdroj: Youtube

Zvlášť výživná je scéna z náměstíčka v Itálii, kdy se Rychtář, svlečený do půl těla, dobývá do jednoho z domů, aby Ivetu vyrval ze spárů Zdeňka Macury. Užil jste si to?
Moc. Normálně natáčení probíhá tak, že musíte mít danou lokaci zabezpečenou, musíte za ni předem zaplatit, náměstí, na kterém se vše odehrává, se uzavře třeba na čtyři hodiny. Pozvete komparzisty, řeknete jim, co mají dělat, jak se mají chovat, a pak se začne točit. Lidé, kteří na tom náměstí bydlí, vaši práci většinou přerušují tím, že jsou naštvaní, že zrovna nemůžou jít domů a tak dále. V Itálii ale bylo všechno naopak - žádná lokace nebyla zajištěná, komparzisté byli domorodci, kteří se zrovna nacházeli v místě, kde jsme točili. Někteří byli tak aktivní, že tam byli po celou dobu a ptali se, jestli budou, nebo nebudou v záběru. A když jsem tam coby Pepa běhal a hledal nebohou Ivetu, po každé klapce vstali a zatleskali jako v divadle. Takže jsem měl hezký pocit, že jsem měl v Itálii úspěch na náměstí. Bylo to příjemné.

Herec David Prachař oslavil v lednu narozeniny:

Herec David Prachař
Herec, který klame tělem. David Prachař slaví pětašedesátiny

A jak si podle vás Rychtář rozuměl s Ivetiným synem Arturem Štaidlem?
Vím, že Artur scenáristům popisoval, co prožíval, jak celou situaci vnímal. Vyloženě konflikty s Pepou neměli. Artur žil prostě s maminkou, která v tu chvíli pila první ligu. Do toho jej odveleli na týden k otci, takže to neměl vůbec jednoduché. Ať je to, jak je to, byl to rozdíl – od Ladislava Štaidla k Pepovi Rychtářovi šlo u Ivety o hodně velký partnerský sešup.

Součástí třetí série je i postava Pavla Novotného, jehož ztvárňuje Filip Rajmont. Je to spíš otázka na tvůrce, ale zeptám se i vás - nebojíte se jeho reakce?
Spíš bych řekl, že bude šťastný, že je jeho postava součástí seriálu. Je v něm ztvárněný tak, jak vystupuje. On v podstatě takový není, ale udělal si masku nepřítele společnosti, arogantní ošklivost, kterou nemůžu vidět, ani se s tím konfrontovat. Jako člověk mě vůbec nezajímá, je to úplná katastrofa. Zrovna on podle mě patří k lidem, kterým je úplně jedno, co o nich kdo řekne. Postavil na tom svoji bytost jako takovou, takže věřím, že tvůrci nebudou mít problém s tím, jak ho zkarikovali.

Natáčeli jste i v Ivetině reálném domě v Uhříněvsi?
Bylo to ve třech domech vedle, ale ve stejné ulici. Stalo se, že jsem šel do cateringu a jedna paní mi říkala, že když mě viděla jako Rychtáře, vrátily se jí všechny vzpomínky. Pro Anču Fialovou to bylo mnohem těžší, protože se už s postavou Ivety pohybovala na hranici života a smrti. Do toho jí ve třetí sérii různě devastovali obličej, určitě to bylo náročné i z těchto důvodů.

S rolí se ale poprala parádně, ne?
Jo, určitě. V seriálu je namočená nejvíc, je v něm od začátku až do konce, takže si i užila, že je vystavený veřejné rozpravě, což je vlastně úkol žurnalistů. Někteří třeba řeknou, že je příběh ušitý povrchně a že ne všichni jsou takoví, jako Pavel Novotný, potažmo dvě novinářky, jejíchž postavy jsou v Ivetě spletené z více reálných osob. Chápu to, ale aby příběh šlapal, musí se něco obětovat. Z něčeho se musí udělat většinový pohled na to, jak fungují takové příšerné věci, které určitým žurnalistům už nadosmrti podkopaly jakékoli renomé.

Na Ivetu Bartošovou zavzpomínal klarinetista, saxofonista, hudební skladatel a dirigent Felix Slováček:

Iveta Bartošová
Felix Slováček vzpomíná na Bartošovou: Nadšení pro muziku a radost z ní sálaly

Taky jste měl s bulvárními novináři zkušenost…
Jasně, bylo mi přičítáno tolik lží, že nevím, co si o tom mám myslet. Ale jak jsem starší, je mi to vlastně jedno, už se s nikým nechci soudit. To bych se z toho musel zbláznit. O nás s Lindou napsali už asi osmsetkrát, že se rozvádíme. Jak se s tím má člověk konfrontovat? Pak přijdete do časopisu, který o vás napsal, potkáte tam lidi beze jména, neboli píšící pod zkratkou, a v podstatě zjistíte, že jsou všichni pod vlivem šéfredaktora, šéfredaktor je pod vlivem šéfšéfredaktora. A na konci se ukáže, že se všichni jenom bojí. Jsou to loutky systému. Znám samozřejmě i světlé případy žurnalistiky, bohužel ale na ně není tolik vidět, protože lidi pořád zajímají ta ho*na. Slušnosti si nevšímají.

Nějak se nám z televizního příběhu o Ivetě vytratil Jiří Pomeje. Tušíte proč?
Nejen on, i můj spolužák Zdeněk Podhůrský, také někdejší Ivetin přítel. Asi se jim do příběhu nevešli. Pomeje byl varianta na Rychtáře, byl to stejný rozměr. Akorát že Jirka byl takový vekslák, speciální typ, pozér, který nikdy nic moc nenatočil, ale zase byl na některé lidí hodný, měl hodně kamarádů mezi homosexuály, životem proplouval. Dokonce měl i svoji agenturu, takže podnikal. Iveta ho potkala ve chvíli, když už to s ní šlo dolů. On se jí ujal, chvilku ji používal jako svůj nástroj, aby sám sebe zviditelnil. A když už ji vyždímal, jako mnozí jiní před ním, a ona nebyla zajímavá, tak se na ni vykašlal. To tam asi mohlo být, ale zřejmě to pro tvůrce nebylo až tak důležité téma.