Leoš Noha hraje policistu, který je tak trochu jiný. Vyznačuje se tím, že se zná s místním obyvatelstvem, tudíž chápe jeho náturu, a taky má rád pivo. „Charakteristika mé postavy byla částečně určená od scenáristů a částečně jsem si ji dodělal sám. Mám teď na mysli právě takový ten pivní humor. Ale myslím si, že to není nic, co by mělo komukoli vadit,“ říká Leoš Noha, jehož hned v úvodu uvidíme jako toho, který si balí igelitku s lahváčema. „Jo, pořád tam bude to pivečko,“ usmívá se.

Jak tomu rozumět – s obyvatelstvem toho kraje máte nějaké spojitosti?
Je to tak, že z party kriminalistů, kteří se v seriálu sešli, jsem „největší Jihočech“. Asi proto, že coby rodák z Ústí nad Labem nejsem poznamenaný žádným přízvukem. Což se nedá říct o Maďarce Judit Pecháček, dřívějším jménem Bárdos, která se ještě pořádně česky nenaučila… Ale má to svůj účel. Judit mi tyto kecy odpustí, protože na rozdíl ode mě udělala v seriálu mimořádný jazykový posun. Já ne, nějak jsem v tomto směru zatuhl.

Tomáš Klus v hledišti Divadla na Fidlovačce, kde hraje v Branickém zázraku
Tomáš Klus: Tajemství staré bambitky kopíruje můj život

Přijde vám role kriminalisty dobrá, určená pro vás?
No, hrál jsem i chytřejší policisty, než je teď ten můj, ale nevadí mi to. Obecně mi role pomalejších troubů sedí… Ale abych jej neshazoval dřív, než se s ním divák potká. Nezaslouží si to, protože moje postava se samozřejmě taky díky svým schopnostem zaslouží o vyšetření mnoha případů, které před jeho partou stojí. Je to stejné jako se Sherlockem Holmesem. Taky si cenil hloupějšího Watsona, který občas vypouštěl zajímavé, nebojím se říct debilní perličky… A vlastně i díky ním si Sherlock Holmes uvědomil, že i na těchto žvástech by ještě mohlo něco být. A začne po nich jít…

Byl nějaký díl, případ, který vámi zatřásl?
Zatřásla se mnou zima, ale teď mluvím o fyzickém pocitu.. Když byla při natáčení zima, tak opravdu byla. A vzhledem k tomu, že jsem na tom nebyl zdravotně nejlíp, tak jsem ne úplně všechno dobře snášel. Obecně mě ale prostředí, ve kterých jsme se během natáčení pohybovali, strašně bavila – až už jsme se nacházeli v Českém Krumlově, který je naprosto úžasný, nebo v Blatné, Hluboké nad Vltavou, na Lipně nebo na Šumavě…. Pro diváky, kteří se rozhodnou naši kriminálku sledovat, to tedy bude zároveň jakási Toulavá kamera. Čímž nechci ubírat zásluhy tvůrců, kteří tento pořad už dlouhá léta připravují.

A co ten konkrétní případ? Byl takový, který vás něčím zaujal?
Vlastě všechny, ale pamatuji si, že při čtení scénáře mnou zvlášť otřásl případ, který mi přišel strašně brutální. Ale nevím, jestli to můžu prozradit. Šlo v něm o vícero vražd a člověka, který je někde dlouho zavřený… Až jsem začal pochybovat o tom, zda se něco takového – protože naše případy jsou občas šokující – může stát. Podle mě je to za hranou lidských možností a lidského bytí vůbec.

Obecně vzato - jste divákem detektivek?
Jo, kouknu se na detektivku, ale mám rád, když je v ní aspoň trošku humoru. Takové ty vážné kriminálky mě už dávno nebaví.

Český herec Štěpán Benoni.
Herec Štěpán Benoni: Mám rád tradiční Vánoce se vším, co k nim patří

Musel jste si projít i výcvikem, abyste byl uvěřitelný jako polda tasící zbraň?
Jen částečným. Scenáristé brzy pochopili, že moje postava má odpor ke zbraním. Jsem na tom stejně i v osobním životě – jsem totiž pacifista. Takže když se natáčely scény s tasením zbraní, zašel jsem do kavárny, pil jsem kafe a čekal, až ostatní odstřílejí. Navíc nepotřebuju dávat záhul svým ušním bubínkům. Jak ve filmu, tak i na divadle. Raději dám někomu pěstí. Nic takového ale v našem seriálu nemám, protože jsem v něm ten zaprděný pivní policajt.

A co vlastně divadlo, které jste zmínil?
Momentálně ho vůbec nedělám, jsem zasloužilý invalidní důchodce. Není vyloučeno, že se k němu někdy vrátím, ale představa toho, že budu ráno vstávat na zkoušku v divadle, kde strávím celý den, a pak půjdu hrát ještě večer představení, mě vlastně začala unavovat. Dovedu si představit, že změním názor, ale zatím se jej držím. Něco uspořeno mám, abych přežil a nestresoval se. Prachy taky nejsou všechno, nezblázním se bez nich.