Kliknutím zvětšíteKterou postavu z dílny Walta Disneyho máte nejraději? Hlasujte v ANKETĚ.
Pokud vám někdy přišlo nápadné, že první disneyovky jsou plné zvířat, není to náhoda. Walt Disney vyrůstal v rodině irských přistěhovalců v Kanadě, později v americkém Missouri, kde jeho otec koupil farmu. Měli jedenáct dětí (!), a tak není divu, že Disney senior byl mimořádně spořivý.
Své ženě ani dětem lenošit nedovolil, na farmě měl každý svůj jasný úkol. Chovala se zvířata a pěstovala jablka, prodej ovšem rok od roku kolísal, a tak se vedla přísná domácnost. Když bylo hodně bídně, šlo na trh úplně všechno, co farma dala, a tak matka mazala dětem chleba máslem potají. Walt se naučil jíst krajíc otočený namazanou stranou dolů…
Prase jsem miloval
Přesto se tento život vryl malému Waltovi navždy do paměti a inspiraci k filmům bral právě odtud. Králík, kůň, žába, myšák, kačer, pes i prase. Zvířecí svět prvních disneyovek byl mimořádně druhově rozmanitý. „Vážně jsem ho miloval. Mělo zvláštní smysl pro humor a jmenovalo se Porker. Vzpomínáte na pošetilé prasátko z mých Tří malých prasátek? Tak to byl Porker z naší farmy,“ vysvětlil po letech Disney svůj silný vztah k rodinné zvířecí farmě.
Inspiraci nečerpal ale jen u ní. Když po letech stavěl železniční dráhu v Disneylandu, byl veden dětskou vzpomínkou na koněspřežku, kterou jeho otec řídil cestou k vlaku a na níž s ním jako čtyřletý sedával. Také ulice městečka Marceline, kudy chodíval, oživil v poetizované podobě na hlavní třídě svého zábavního parku.
Farmářská zkušenost a otcovo podnikání i různé krachy a přesuny na jiná místa se koneckonců odráží ve Waltově celoživotní houževnatosti a mottu „I když stokrát upadneš, zase vstaň“.
Táta skrblík
Naštěstí měl v rodině vedle přísného otce také veselou tetu v Bostonu. Ta věnovala Waltovi krabici pastelek (kterou otec označil za zhůvěřilost stojící celý půldolar…). A tak začal kreslit. Inspirovaly jej kromě farmy i novinové kresby a karikatury levicového listu, který otec četl. Sem tam nakreslil portrét někoho z obyvatel, například lékaře. Protože otec mu později nedopřál ani výdělek za těžký roznos novin (ukládal ho dětem „na budoucnost“), byl malý honorář od nadšených místních jeho jedinou odměnou.
Připomeňte si slavné postavy Walta Disneyho:
Také absence dárků (pod vánočním stromkem pravidelně bývaly jen nové boty) a marná touha po vlastním kapesném zanechala ve Waltovi silný otisk. V roce 1949 natočil krátký film Donaldovy narozeniny, kde synovci zušlechtí zahrádku svému strýci Skrblíkovi a prosí o odměnu, aby mohli koupit dárek. Ten jim peníze sice ukáže, ale zamkne je do jejich kasičky a klíček strčí do své kapsy…
Budu umělcem!
Proti přísnému otci se časem Walt spojil se svým bratrem Royem, s nímž po večerech tajně kuli plány na jinou budoucnost. Později v Chicagu si vybojoval návštěvy malířské školy, k tomu ale stále pracoval. Když vypukla první světová válka, jezdil jako šofér se sanitkou a přivydělával si kreslením válečných křížů na bundy vojáků.
Během válečného času dospěl, strávil jedenáct měsíců v Evropě, ale hrdinou nebyl. Jak sám řekl v biografii, „vozil jen fazole, prostěradla a oficíry z flámů“. Neměl ukončenou střední školu a do žádné továrny, kde pracoval před válkou, už nechtěl. „Čím tedy chceš být?“ ptal se nespokojeně otec. „Umělcem,“ odpověděl Walt. Otec to rázně odmítl. A tak se s ním i s Chicagem rozešel.
V Kansas City na něj čekal nový život, bratr Roy, kreslířské prkno a sen o svobodné kreativní práci. Od Myšákova předchůdce, Králíka Oswalda, ho dělilo už jen sedm let.
Pokračování příběhu Walta Disneyho přinese Deník příští týden.
14
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
