Vyrůstal na Bahamách ve farmářské rodině, později se přestěhoval do USA. V pouhých šestnácti už chtěl sloužit vlasti, a tak si přidal roky, aby mohl v roce 1943 narukovat do armády. Pracoval tu jako ošetřovatel. Po válce ho zlákalo divadlo, hrál v černošském souboru Negro Theatre v New Yorku. Ve filmu na sebe poprvé upozornil sociálním dramatem Džungle před tabulí, kde hrál černošského učitele, který se potýká s kriminalitou mládeže. O tři roky později se objevil ve snímku Útěk v řetězech, kde hrál s Tony Curtisem. Pak přišel film Polní lilie, kde v roli dělníka pomáhal německým jeptiškám na opuštěné farmě. Právě za tuto roli dostal v roce 1964 Oscara.

Ztvárňoval role sebevědomých, vzdělaných mužů, které život a společenský systém stavěl před krizové situace a boj s rasovými předsudky. Má na kontě filmy Hádej, kdo přijde na večeři, Říkejte mi pane Tibbsi, V žáru noci (oceněný Zlatým glóbem) nebo slavný Panu učiteli s láskou, kde učí drsné výrostky respektu k lidem a autoritám. V roce 1992 si zahrál po boku Roberta Redforda v úspěšném snímku Slídilové.

Snímek k Zemi hleď!
Film K zemi hleď! pokořil další rekord. 150 milionů hodin zhlédnutí za týden

Dařilo se mu i na postu režiséra. Natočil mimo jiné drama Buck a kazatel a komedii Ve městě v sobotu večer. V obou filmech si sám i zahrál a obsadil do rolí parťáků Harryho Belafonta. Nezapomínal na rodné Bahamy, později se věnoval kampani za jejich nezávislost, které karibský ostrov dosáhl v roce 1973. V 90. letech byl dokonce velvyslancem Baham v Japonsku. V roce 1992 jej američtí akademici ocenili za celoživotní dílo Cenou amerického filmového institutu. Byl dvakrát ženatý, jednou rozvedený.

Naposled se objevil na plátně v roce 2001 ve filmu Poslední šance, kde ztvárnil muže, který se snaží oživit sen své mrtvé ženy.