Svým způsobem vystihuje svého řečníka. Herce, který si na nějaké oficiality nepotrpí. Zato mu nechybí vřelost a otevřenost. Která občas překvapí. Dokáže vás poslat jedním slovem do háje (říká to ovšem jadrněji), nebo naopak uhostit sektem. Tak ho znají všichni, kteří se dostali do jeho blízkosti: hercovi bližní, kolegové, novináři, hosté karlovarského festivalu. Mimochodem, na ten sekt dnes zřejmě dojde. Protože – ač je to k nevíře - Jiří Bartoška právě završil sedmdesátku.

Mužské charisma

Málokdo z českých herců – pánové prominou - má takové charisma. Šarmantní sluha z divadelního Jakuba a jeho pána či sukničkář doktor Skalka ze Sanitky zaujal už v legendární, dnes úsměvně vyhlížející trilogii z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu. Postava Sokola jej pasovala na idol dívčích srdcí.

Čtěte také: Kardinála Vlka mohou lidé přijít uctít do kostela na Hradčany

Nenapodobitelný sexy hlas, jehož tembr s vervou od čtrnácti přiživoval cigaretami, a přirozený herecký projev mu otevřel cestu k řadě rolí, jimž vévodili svůdníci, životní rošťáci, důstojníci, později kriminalisté. Ale také postavy z duchovního světa, třeba faráři (Je třeba zabít Sekala), ba i Bůh. Stěží by někdo jiný zahrál pána nebes v obou Strachových pohádkách Anděl Páně s takovým nadhledem. A málokomu byste věřili tu upřímnost, s jakou pronáší: „Já vím, co mi chceš říct: Miluj bližního svého. A víš, co já ti na to, Maruško, odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude…"

Filmové databáze na něj prozrazují kolem devadesáti rolí na plátně i televizní obrazovce, za všechny krásné (a některé i výjimečné) zmiňme alespoň Vláčilovy Stíny horkého léta, kde si zahrál blonďatého banderovce, Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství nebo Mináčův snímek na wintonovské téma Všichni moji blízcí, kde za postavu houslisty získal Českého lva. Na tělo mu napsal roli záletného doktora sanitky ve stejnojmenném seriálu Jaroslav Dietl, vděčnou postavu cirkusáka dostal v Cirkusu Humberto. Četné jsou i role divadelní - od dob ústeckého Činoherního studia, přes Divadlo Na zábradlí a Bez zábradlí až k hostování v Divadle v Řeznické. Za třiadvacetileté šéfování karlovarského festivalu dostal nedávno spolu s Evou Zaoralovou Českého lva od filmové akademie.

Smysl pro neřesti

Je chodícím důkazem, že životní energie a neutuchající smysl pro humor i neřesti pomáhají v krizích všeho druhu. Kupříkladu v boji s rakovinou, s níž se vypořádal obdivuhodně. Prostě si ji tolik nepustil k tělu. Vzala mu roli v seriálu Já, Mattoni a dočasně návrat na divadelní scénu, ale – jakkoli to zní neuvěřitelně - přidala na bělovlasém šarmu.

Nenechte si ujít: Režisérka a scenáristka Hollandová převzala čestný doktorát AMU

Po roce navíc už stál před kamerou v Teorii tygra, velmi dobré komedii, vrátil se i do seriálu Mordparta, kde hraje českého „Columba". A také do divadla. Tam se, jak říká, chodí „osprchovat". Tím posledním je zatím Divadlo Kalich, kde hraje v inscenaci Moje hra nebožtíka, spisovatele Jankulovského. V obýváku se u jeho rakve schází šest žen, z nichž každá sehrála v životě bonvivána osudovou roli.

„Mám výhodu, že nejsem klaustrofobik," svěřil se před premiérou. „V rakvi mě otevřou po nějakých patnácti minutách hry. A víte, co je během té doby můj největší problém? Bojím se, abych neusnul."

Co dodat? Snad jen, že Jiří Bartoška nesnáší ohlížení a úvahy do budoucna. Žije přítomným okamžikem. Tak snad mi za tento text bude odpuštěno.