Pro veterány festivalu je pravým požehnáním, když jsou svátky odděleny od víkendů pracovním dnem. Znamená to, že se nápor návštěvníků rovnoměrně rozptýlí na celou dobu festivalu.  Pokud však svátky prodlužují víkend, jako se to stalo letos, nastává v těchto dnech návštěvnické inferno.

Proto si nyní všichni užíváme pondělí, úterý a ještě i středu. Pokud nám totiž nevyjdou rezervace prostřednictvím sms, na kterou se uvolňuje určitá část lístků (a oproti předchozím ročníkům se to všem stává častěji, zřejmě tuto možnost využívá čím víc lidí),  je stále ještě velká šance, že lístek bude možné získat u pokladen.

A navíc i fronty na filmy jsou relativně krátké a většina čekajících je nakonec vpuštěna na volná místa v promítacích sálech. A u některých filmů není sál dokonce plný, takže stačí do kina doběhnout na poslední chvíli.

To vše bude už ve čtvrtek minulostí, do Varů se nahrnou další návštěvníci, kterým skončil krátký pracovní týden. Fronty se okamžitě prodlouží na několikanásobky současného stavu, sehnat lístky bude mnohem obtížnější, možnost, že se přes všechnu snahu na vytoužený film prostě nedostanete, se stane realitou.

A to nás například v pátek čeká jediné promítání všemi očekávaného snímku Až vyjde měsíc od Wese Andersona, ve kterém hrají hvězdy amerického filmu (Bill Murray, Edward Norton či Bruce Willis) a který na fanouškovském webu Csfd.cz získal hodnocení 89 ze 100 procent.

Nevím tedy, zda se na něj dostanu, ale i to je součást dobrodružství jménem Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Filmový zážitek ve Varech je totiž spojen i s úsilím, které vynaložíme, abychom se na daný snímek dostali. Je to součást historek, které jsou s naším pobytem zde spojeny a které si budeme vyprávět při vzpomínání na filmy, které jsme zde viděli.