Narodila se 21. září 1946 v Chebu. Dětství prožila v Karlových Varech, kde se také poprvé objevila na divadelních prknech. Popularitu sbírala hned po studiích na DAMU, kdy šla z role do role.

Divadlo chce i drzost

Mnohé významné role ztvárnila Daniela Kolářová i na divadelním jevišti. Nejvíc let, šestačtyřicet, prožila v angažmá pražského Divadla na Vinohradech, kde ji diváci zhlédli v inscenacích Drobečky z perníku, Lysistrata, Krejčovský salon, Macbeth, Jistě, pane ministře, Richard II., Věc Makropulos či To byla moje písnička!.

Hrála i v Pražském komorním divadle (například ve hrách Lidumor aneb Má játra beze smyslu spolu s Karlem Rodenem či U cíle, kde za ztvárnění matky tyranky a manipulátorky získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hlavní ženský divadelní výkon roku 2004).

V divadle Studio DVA se už dříve objevila v Bergmanově Podzimní sonátě, po boku Milana Lasici ve francouzské konverzační komedii Půldruhé hodiny zpoždění a v současné době hraje v Šíleně smutné princezně a v komedii Odpočívej ve svém pokoji, v níž se setkává s dávnou kolegyní Martou Vančurovou.

„Nevím, jak to mají ostatní kolegové, ale obecně vzato bych řekla, že se zvyšujícím se věkem má člověk větší pocit zodpovědnosti, když vstupuje na jeviště. Takže si moc dobře uvědomuju, jak je to náročné – a chce to samozřejmě i určitou drzost – předstoupit před lidi a něco jim vyprávět,“ uvedla Daniela Kolářová pro Deník.

Blanka z Valois i Alenka

Hned v několika úspěšných filmech si Daniela Kolářová zahrála s Jaromírem Hanzlíkem. Postavu Blanky z Valois ztvárnila po jeho boku – coby budoucího panovníka Karla IV. – v komedii režiséra Karla Steklého Slasti Otce vlasti.

Poté si střihli pár v populárním seriálu Taková normální rodinka, který natočil podle scénáře Fan Vavřincové režisér Jaroslav Dudek, a ve filmovém muzikálu režiséra Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, kde se herečka proměnila v prostořekou, odvážnou, tvrdohlavou, ale sympatickou Alenku.

Následoval komediálně-romantický snímek režiséra Iva Nováka Léto s kovbojem, v němž se Kolářová jako mladá psycholožka Doubravka zamiluje do místního traktoristy a tvrďáka Honzy Macháčka a její dosavadní milý – egocentrický a rozmazlený Bobo v podání Oldřicha Víznera – musí jít stranou…

S Hanzlíkem se Kolářová objevila také ve volném pokračování seriálu Byl jednou jeden dům či v rodinném filmu Lucie, postrach ulice. Nebo i v komediální trilogii Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky o trampotách dvou osiřelých sourozenců Alenky, Zbyňka a jeho dívky Kateřiny (sérii v těchto dnech vysílá Česká televize).

Od politiky k přírodě

V letech 1990–1992 byla Daniela Kolářová poslankyní České národní rady. Ačkoli v politice působila jen chvíli, odnesla si z tohoto působení mnoho zkušeností a také, jak sama podotkla, ztratila hodně energie.

Po odchodu z politických kruhů se začala věnovat charitě, a to jako předsedkyně správní rady nadace Duha, která pečuje o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.

Jinak má herečka blízký vztah k přírodě, která ji, jak se vyznala, vede k pokoře a poskytuje mír a pohodu. „Na jaře si vždycky přeju, abych měla volno, abych se zase mohla hrabat v hlíně,“ uvedla v jednom z rozhovorů pro Deník.

Nejbližší muži života

Daniela Kolářová byla manželskou herce a režiséra Divadla Na Zábradlí Jiřího Ornesta, který zemřel v roce 2017. Provdala se za něj už ve svých osmadvaceti letech. Po čtrnácti letech se ovšem rozvedli, ale v polovině devadesátých let se vzali podruhé.

S Jiřím Ornestem má herečka dva syny – Matěje, jenž je počítačovým expertem, a Šimona, který pracuje v pražském Jedličkově ústavu jako vychovatel. Zároveň je šéfem a dirigentem známé kapely The Tap Tap, složené ze studentů tohoto zařízení pro děti a mládež s tělesným postižením, která dnes sbírá ohlasy i po světě.

Při koncertech The Tap Tap (tedy těch pražských) zpravidla Daniela Kolářová nechybí a ve společnosti svých vnoučat často působí, že by sama klidně vtrhla na taneční parket a „zařádila“ si při hitech, jako jsou například Řiditel autobusu, Černej pasažér nebo Džony Macháček.

Milující filmová „Máma“

Oslavenkyně často spolupracovala s dětskými herci. Například s Tomášem Holým se setkala při natáčení úsměvné letní romance Setkání v červenci, kterou podle námětu Oty Hofmana natočil režisér Karel Kachyňa (tady jí byl partnerem Oldřich Kaiser, na XVII. mezinárodním filmovém festivalu v Panamě v roce 1979 získal snímek cenu za nejlepší film).

V pohádkové komedii Lucie, postrach ulice se zase seznámila s tehdejší dětskou hvězdou Žanetou Fuchsovou (filmová verze a její pokračování …a zase ta Lucie! vznikla spojením šesti půlhodinových epizod). Učitelku si pak zahrála v seriálu My všichni školou povinní.