Kliknutím zvětšíteNa natáčení se sešly i tři generace rodu Dejdarů – otec Vlastimil, Martin Dejdar a jeho syn Matěj. Jeden natáčecí den měl i dvojnásobný mistr světa Formule 1 Emerson Fittipaldi, který si zahrál sám sebe.
„Celý film vznikal ve výborné atmosféře, protože všichni hlavní představitelé, tedy Jirka Krampol, Luděk Sobota, Rudla Hrušínský a já, se velmi dobře známe. Myslím si, že ta dobrá atmosféra ovlivnila i výsledný film, který mi připomíná staré francouzské komedie. Doufám, že lidi se u obrazovek pobaví a bude jim dobře u srdce,“ říká Jan Přeučil.
Při natáčení se sešla parta skvělých herců a zároveň vtipných lidí. Dal vám režisér Tomáš Magnusek prostor k improvizaci, nebo jste se museli držet scénáře?Pochopitelně, že jsme mohli i improvizovat. Myslím, že se ty momentální nápady tak nějak přirozeně skloubily se situacemi ze scénáře… Já mám ve filmu roli pedagoga a zahrál jsem si ji opravdu s chutí. Volala mi řada lidí, kteří film viděli, jednak ho chválili jako celek a také se jim líbila moje „důrazná“ postava, což mě velice potěšilo.
Film je o partě důchodců, kteří si na stará kolena vyrazí splnit svoje sny z mládí. Jaké sny konkrétně to byly?
Jirka Krampol jezdí ve ferrari, Rudla Hrušínský se vozí tankem, Luděk Sobota navštívil nevěstinec a já létám v helikoptéře. Ve vrtulníku jsem naštěstí už několikrát letěl, když jsem točil se zahraniční produkcí, takže mi to nedělalo žádné problémy. A i kdyby mi to problémy dělalo, musel bych zahrát, že mi to problémy nedělá. Herecká profese je zkrátka lemována ne úplně jednoduchými úkoly, které musíte ztvárnit věrohodně, ať chcete, nebo nechcete.
Kdybyste si mohl splnit nějaký sen z mládí, který by to byl?
Já mám ve svém vrcholném věku ohromné štěstí, že mám bezvadnou ženu Evičku Hruškovou pomlčka Přeučilovou – lidé vědí, o koho jde, je to první československá Popelka – a s ní prožívám nádherný život. Měl jsem velké štěstí, že jsem tuto dámu po mé první ženě Štěpánce Haničincové potkal, takže si žádné další sny plnit nemusím.
Brzy vám bude 85 let, tak byste mi třeba mohl odpovědět na otázku, jestli opravdu stáří není pro sraby?
Myslím, že stáří pro sraby opravdu není. Proto je potřeba si užívat každý den a také stále něco dělat pro zdraví svého těla. Velice mě oslovilo jedno indické moudro, které říká, že naše tělo je obrovská loď, jíž chceme přeplout oceán života. A jestliže ho chceme přeplout úspěšně, musíme se o svou loď starat. To je také recept, jak se vypořádat se životem, aby byl plnohodnotný. Samozřejmě jsou určité problémy, choroby a tak dále, což je logické, ale vždycky se to dá nějak vyřešit, aby si člověk užíval každou chvíli všedního dne. Jinak mě osobně, myslím, stáří přineslo určitou moudrost a schopnost ohlédnout se a být smířený se svým životem.
Jak se na vašich divadelních a filmových aktivitách podepsala už dva roky trvající pandemie covidu?
Vaši kolegové novináři René Kekely a Pavel Mészáros mě za přispění mé Evičky inspirovali k tomu, abych vydal knihu. Ve svém archivu jsem měl velké množství fotografií (některé z nich nebyly ještě nikde uveřejněny), kritik z Divadla Na zábradlí, kde jsem působil nejdéle, a dalších materiálů, které jsme dali dohromady společně s mým vyprávěním, a vznikla knížka Deset klobouků Jana Přeučila, kterou jsme nedávno pokřtili. Podle knihy zároveň vznikl i dokumentární film. Takže tohle mě naplňovalo, když jsem nemohl hrát… Teď už je situace jiná a musím se pochlubit, že jsem s režisérem Arturem Kaiserem právě dotočil film z cirkusového prostředí Cirkus Maximum, kde hraji principála. Je tam krásné motto, a sice myšlenka starého ruského klauna, který řekl: „Mládí nekoupíš, stáří neprodáš.“
14
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
