Liší se nějak česká verze od původní?

Liší. Autorky scénářů pojaly příběhy trochu jinak, já dodal dialogům ještě trochu zkratky a humor. Což v jiných verzích, nejen v té izraelské, není. Třeba Maďaři natočili vysloveně vážný psychologický projekt. U nás jsou navíc postavy Ani Geislerové a Jiřího Havelky do značné míry dílem improvizace.

Nabídka přišla od HBO?

Ano. Vzal jsem nabídku původně pro peníze, ale nakonec jsem to dělal strašně rád. Scénáře se mi líbily, navíc já si pokaždé najdu způsob, jak vyprávět, aby mě to bavilo. A tohle natáčení mě bavilo. I díky dobrým hercům, s nimiž jsem pracoval. Byl jsem rád, že mohla například Jitka Čvančarová, která je skvělá komediální i vážná herečka. Ale i Aňa Geislerová nebo Jiří Havelka, kteří jsou vlastně ústřední dvojicí.

Označil byste seriál jako Sex ve městě po česku?

Mohlo by být. Téma je samozřejmě o vztazích, ale erotika tu hraje velkou roli. I když podle mě je tu více nadsázky než ve zmiňované americké sérii.

Je výhodnější točit pro televizi než film pro kina?

Seriál se píše úsporněji, je přednostně určen do interiérů. Jinak je ale natáčení takřka stejné jako film. Změna technologií rozdíly úplně smývá, obraz je kvalitní a způsob vyprávění si můžete dovolit jako ve filmu na plátně.

Tvůrci oceňují tvůrčí luxus na HBO. Vy také?

Ano, měl jsem absolutní svobodu. Seriál Až po uši byl pro mě příležitostí, jak vyprávět další příběhy o lidech. A mělo to i jisté časové a ekonomické výhody. Hlavně pro producenta. Na rozdíl od veřejnoprávní televize jsme v HBO byli efektivnější, protože díky externí produkci se lépe přesouvaly prostředky v rámci rozpočtu.