Toho se tentokrát účastní studenti oboru kuchař v Plzeňském kraji. Deník si s Jakubem povídal o tom, s čím do pořadu šel, z čeho měl obavy a co se mu třeba úplně nepovedlo.

Co vás vedlo k tomu, že chcete být kuchařem?
Pohybuji se v tom od malička. Taťka je řezník, jezdím s ním na zabijačky a mamka je kuchařka a mě vždy vaření také bavilo. Když jsem se rozmýšlel na co jít, tak jsem volil mezi řezníkem, kuchařem nebo něčím z gastronomie. Baví mě kuchařina tím, jak je rozmanitá a moderní.

Jak jste reagoval na to, že jste byl vybrán do pořadu Prostřeno?
Pan ředitel mi to nabídl. Já sám jsem měl jednou takovou myšlenku, že bych se tam přihlásil, protože jsem pořad sledoval, pak jsem ale přestal. A teď přišla tahle nabídka, tak jsem si řekl, že by to bylo fajn si to zkusit.

Co jste si připravil za menu?
Chtěl jsem mít něco netradičního, něco těžšího. Jako hlavní chod jsem zvolil jehněčí, předkrm byly pečené tygří krevety v koriandru a chilli k tomu salát a domácí chleba. Jako polévku jsem měl mrkvovo-celerový krém, který jsem chtěl zpestřit, tak jsem ho udělal na kari a zvolil jsem k tomu parmazánový chips a zázvorovou pěnu a zde nastal problém. Trápil jsem se s ní od začátku příprav. Chtěl jsem, aby sladkou chuť krému rozrazila pálivá chuť zázvoru. Ale v den D jsem jí udělal hodně pálivou a ještě jsem jí nandal do polévky hodně, protože jak se talíře přenášeli, tak jsem chtěl, aby vydržela, tak jsem s ní nešetřil a to se mi vymstilo. Takže zde jsem určitě body ztratil. S dezertem jsem potřeboval poradit od pana mistra, protože nepeču, tak jsme vymysleli borůvkový crumble a dal jsem na to vanilkovou zmrzlinu.

Jaké to bylo vařit před kamerami?
Bylo to několik hodin záběrů, v televizi je pak jen poměrná část. Tři hodiny času jsou na vaření poměrně krátká doba. Představoval jsem si to úplně jinak, myslel jsem, že vezmu zástěru a pojedu i své. Ale byl jsem vyveden z omylu hned po deseti minutách, kdy jsem se musel vracet s některými kroky, než jsme se sehráli. Byl to hrozný stres, měl jsem několik kolizí, kdy mi například přetekly brambory. Je to ale jiný stres, než když přijde v restauraci najednou 50 obědů. Tady je to spíš o tom, že člověk přemýšlí, jak to bude vypadat v televizi. Měl jsem i přeřeky.

Byl jste spokojen s večerem, kdy jste vařil?
Myslím, že to bylo takové uvolněnější, už to bylo po pondělku, kdy jsme se poznávali. Bylo to fajn, byl jsem spokojený s jídlem, samozřejmě tam byly výtky, což mě zase posune dál, mám se v čem zdokonalovat. Byl jsem moc rád, že jsem vařil hned ze začátku, že jsem to měl brzo za sebou a pak jsem si to jen užíval. Ale zase měli výhodu ti pozdější, že mohli leccos vychytat, co viděli během týdne. Já jsem třeba zdobil jídlo kytkami, aby bylo pestré, ale úplně se to nesešlo s ohlasem.

Jak jste se popral s úkolem týdne?
I tady jsem zažil trapas. Dostali jsme ruličku a hned jsme museli číst. Viděl jsem úkol týdne – Amuse Bouche – já jsem to snad nikdy neviděl napsané, tak jsem to zkomolil a až pak mi došlo, že jsem to řekl špatně, tak jsem se hned opravil. Překvapení šéfkuchaře mohlo být cokoliv, tak jsem dělal bagetku s tvarohovou pomazánku s pažitkou, na to uzeného lososa a kaviár.

Šel byste do toho znovu?
Ano. Určitě už bych nebyl tak nervózní. Už bych věděl na co se připravit, co udělat jinak. A klidně bych do toho šel i s touhle partou, se kterou jsme si sedli. Jsem rád, že jsem měl možnost takhle reprezentovat školu i sebe.