Jako střižená do ponurých listopadových dnů. Taková je romantická komedie Svatba mezi citrony, která teď v kinech slouží skoro jako nutná dvojka toskánského chianti. Mezi pozérskými upíry, deziluzí měst, prostitutek a nevkusným světem videoher posledních filmových novinek připomíná slunné zákoutí, kde si člověk příjemně odpočine. Pohádka pro dospělé, leč natočená s citem a smyslem pro humor. Dánská režisérka Susanne Bier má na kontě pozoruhodnější projekty – kromě Otevřených srdcí hlavně třeba Lepší svět, za nějž dostala před dvěma lety právem Oscara. Čas od času ale dostane chuť na jakousi svěrákovskou Jízdu – žánrovou oddechovku, kterou potěší nejen sebe.

Zdroj: Youtube

„Svatbu" natočila v koprodukci čtyř evropských zemí a očividně s jasným záměrem: podívat se na vážné věci života zlehka a v kulisách, jež nikdy neurazí. Kdo by také odolal koloritu staré italské vily, stinnému citrusovému sadu a průzračné náladě zdejšího pobřeží…

Dvě rodiny se svými trably

Právě sem přijíždějí dvě rodiny z evropského severu, aby se lépe poznaly před nadcházející svatbou svých dětí. Samozřejmě každý se svým břemenem na bedrech: Ida má krátce po skončené chemoterapii i vyhození manžela z bytu, její muž dorazí i s milenkou, ženichův otec, pragmatický podnikatel Philip s traumatem ze smrti své ženy a konečně i jeho švagrová a asistentka Benedikte, jež mu zcela marně nadbíhá. Přesun z chladného počasí na slunce a horké italské víno udělají své. V předvečer svatby vyhřeznou na povrch rodinné i partnerské křivdy, zklamání a nevěry. Všechny ta jediná noc v blízkosti nočního přílivu, omamné vůně citrusů a vypjatých emocí ovlivní, včetně svatebního páru, který toho o sobě vlastně ještě moc neví.

Řeší se to podstatné ve vztazích

Bier vypráví zlehka, nikoho nesoudí, předkládá v podstatě banální scény, ale přitom se dotýká podstatných věcí – vztahu mámy a dcery, mužské rivality, prvních zklamání, partnerských kolizí i strachu ze samoty. Navíc s úsměvem. „Ty nejsi na chemošce?" táže se nevinně Idin manžel poté, co ho přistihne po šťastném návratu ze špitálu s nahou zadnicí a milenkou na vlastním gauči.

Autorka půvabně vrší absurdní situace, dojemná je scéna v podzemních garážích na letišti, kde se Ida s vozem (doslova) střetne s budoucím tchánem své dcery.  Kouzelné je i první setkání příbuzných („á, bude drama"), odvázaná společnost při tanci ve vile nebo Benediktiny sebestředné výlevy.

Břitké dialogy, skvělí herci

Od hollywoodských přeslazených filmů odlišují režisérčin snímek břitké dialogy a lehkost postav, jimž dodávají punc uvěřitelnosti dobří hráči - kromě skvělé Triny Dyrholm v hlavní roli také Pierce Brosnan jako zprvu upjatý a pod Idiným optimistickým náhledem na život roztávající introvert Philip či Paprika Steen coby afektovaná Benedikte. Zajímavou tváří je i Molly Blixt Egelind v roli Idiny dcery. Když v to započítáme něžné pohledy kamery na mlžná rána či světélkující noci mořského zálivu a starobylé ulice městečka na útesech, nedá se touhle laskavou podívanou zhrdnout. Co na tom, že v reálu úspěšní podnikatelé nekončí u pásu s citróny a zhrzené manželky bez jediné tašky v slunné cizině. Susanne  Bier svým divačkám tuhle iluzi dopřála. Vkusně, s nadhledem a solidní hereckou sestavou.

A ještě jedna milá připomínka: nenechte si ujít animovaný předfilm Michaely Pavlátové Tramvaj. Odvážná erotická studie jedné tramvajačky má roztomilý nápad, výtvarný šmrnc a obdivuhodný střih pasující do rytmu hudby Midi Lidi.