Dva dokumenty, které právě vstupují do kin, potvrzují fakt posledních let. Českému filmu se lépe daří na poli dokumentárním nežli hraném. Především nasazením svých tvůrců a ochotou hledat zajímavé aktuální látky. Švéd v žigulíku, který je celovečerním debutem publicisty Petra Horkého, je přesně tím případem.

Líčí odyseu úspěšného švédského manažera a bývalého vojáka Bo I. Anderssona za oživením známé ruské automobilky Toljatti. Vůz značky Lada se měl v sedmdesátých letech stát výkladním zbožím sovětské prosperity. A právě sem přichází o čtyřicet let později Andersson, manažer s přívlastkem krizový. Továrna prodělává miliardy rublů ročně a kam se člověk podívá, tam je vše v rozkladu. Neohrožený Švéd, jenž vzkřísil už jednu ruskou automobilku, vstupuje do Toljatti s malým týmem a odvážným cílem: být prvním cizincem, který firmu zvedne z popela.

Zdroj: Youtube

„Oficiálně vás nepodpořím, ale dělejte, co umíte,“ dostane na cestu požehnání od samotného Putina. Což se posléze i stane. Manažer se začne zkušeně prodírat úskalím překážek, přestože hladkému provozu výroby brání tisíc a jedna věc, zejména pak pověstná ruská lenost, léty hezky uleželá. Od zjištění, že „opět nejsou hotové blatníky, už po sedmadvacáté“ přes vodu v hale, kterou by mohla řešit „jedině nová svažující se podlaha“ až po bílení zdí, o něž se pracovnice štětkami spíše opírají než by je natíraly.

Našinec by při pohledu na každodenní lidskou liknavost šílel po týdnu, Andersson je ale odhodlaný ji ustát. Vysvětluje, kontroluje, efektivně a bryskně řeší problémy. Také ale propouští. „Za co je platit,když nepracují,“ soudí oprávněně. Jeho úsilí je korunované úspěchem, z linky sjíždí po čase nový model Lady a koná se slavnostní párty. Místní ale cizímu vetřelci „kapitalistické manýry“ nehodlají odpustit…

Horký sleduje s kamerou celou kafkovskou anabázi jednoho muže v zatuchlém systému. Všímá si bizarních detailů a nápaditě je zapojuje do hry (třeba tlampač oznamující nad střechami hal vše, od věcných technických údajů až po osobní narážky na ředitelovu přítelkyni a manažerku, mimochodem ze Škodovky) i národních charakterů, přičemž ústřední linku filmu tvoří příběh charismatického Anderssona. Se všemi momenty jeho zdejšího působení, od privátních momentek u medvědí kůže či na objevené lodi, přes manažerskou obhajobu firemní vize až po kapitulaci. První v jeho profesním životě…

Invenčně tak film povýšil z pouhé publicistiky, k níž mohl snadno sklouznout, na poutavý dokument, jehož hrdinu vás baví sledovat až do samého hořkého konce. S přesahem do zábavné, ale pronikavé výpovědi o národní povaze a bafuňářské ruské nadutosti, s níž nehnete, ani když jste Švéd…