Dva roky s přáteli ukrývala v malé přístavbě v Amsterodamu před nacisty židovskou rodinu. Po prozrazení úkrytu zachránila alespoň deník patnáctileté dívky, v naději, že se vrátí. Nevrátila. Po válce se ale z Deníku Anny Frankové stalo jedno z nejznámějších svědectví oběti holocaustu.

Její ochránkyně Mies Giesová se dožila sta let a věnovala se uchování Annina odkazu. Teď filmaři vyprávějí její příběh v novém seriálu A Small Light.

Kde je Anne Franková
Anna Franková stále dojímá. Zájem o její příběh mají i dnešní děti

Miep Giesová se narodila jako Hermine Santruschitzová 15. února 1909 ve Vídni, kde žila až do svých jedenácti, přibližuje ve svém profilu britský deník Independent. Protože byla po nedostatku z let první světové války podvyživená, poslali ji do pěstounské rodiny do Holandska, kde už zůstala. 

Rychle se naučila holandsky, život s pěstounskou rodinou se jí líbil a Holandsko se jí stalo domovem. Miep byla její přezdívka. 

Britský list připomíná její paměti - česky vyšly pod názvem Zachránit! -, ve kterých Giesová popsala své veselé mládí. Byla například zřejmě jednou z prvních dívek, které se v Amsterodamu naučily tančit charleston.

„Milovala život a uměla ho žít. Byla pěkná a v těžké době dělala co uměla, aby si vydělala na živobytí. Milovala Nizozemsko. Byla mladá a jako mladá se chovala… byla pořád jako pod proudem a to jí zůstalo až do konce života,“ vzpomínala před časem americká spisovatelka Alison Leslie Goldová, která se s Giesovou a jejím manželem Janem sblížila, když jí pomáhala psát právě zmíněné paměti.

Moderní žena

Knížka byla inspirací i pro Bel Powleyovou, která Giesovou hraje v novém osmidílném dramatu A Small Light, který od května nabídne streamovací platforma Disney+.

„Její paměti ukazují, jakou měla povahu, a nejen její odvahu. Byla neuvěřitelně vitální, výmluvná, věřila si. Píše o tom, jak ráda nosila nejnovější módu, chodila tančit a popít s přáteli. Myslím, že dnešní mladé ženy jí budou rozumět a bude jim blízká,“ uvažuje herečka v rozhovoru pro londýnské Timesy.

Anna Franková se směje na školního fotografa. Snímek byl pořízen na židovské střední škole v Amsterdamu Joods Lyceum v prosinci 1941
Kdo zradil Annu Frankovou? Udat ji měl židovský úředník, kandidátů je ale více

Giesová od roku 1933 pracovala jako sekretářka pro Otto Franka, který se v té době přestěhoval z Německa do Amsterodamu. O práci se u něj ucházela, když přišla o předchozí zaměstnání a několik měsíců nemohla najít jiné.

„Ve svých vzpomínkách píše o ‚čerstvě vyprané a vyžehlené sukni a halence‘, byla rozhodnutá na možného zaměstnavatele udělat co nejlepší dojem. A to se jí povedlo. Obzvláště si padli do noty díky němčině, se kterou Miep vyrůstala v Rakousku a která byla rodnou řečí Otto Franka,“ píše Independent.

Zdroj: Youtube

O devět let později pak Giesová se skupinkou přátel pomohla rodině Frankových, když Židům hrozila deportace do táborů smrti. Pro pomocníky představovalo udržování úkrytu mnoho námahy a nebezpečí.

„Musela najít jídlo, musela ty lidi nějak nakrmit. Nacisté a udavači přitom s podezřením sledovali, kolik potravin lidé kupují. Miep byla sice vdaná, ale děti ještě neměla a musela obstarat dost zásob, aby se vedle ní a Jana najedlo osm dalších lidí,“ nastínila Goldová a připomněla, že Jan Gies ukrytým lidem nosil knihy, trávil s nimi čas. Našel i úkryt pro další ohrožené.

Bez velkých řečí

Podle Goldové se věnovali i další podpoře odboje, ale nemluvili o tom. „Oni pořád říkali: Nic zvláštního jsme nedělali, spousta lidí dělala mnohem víc. Dokázali, že je možné mít odvahu nasadit krk a udělat to skromně, nedávat najevo, jak jste odvážní. A ukázali, že pro přátelství stojí za to nasazovat život, když se vaši přátelé dostanou do problémů. To totiž Miep s Janem říkali pořád dokola: Naši přátelé byli v potížích,“ vzpomínala Goldová pro Independent.

Oskar Schindler (vpravo) a Itzhak Stern. Oba muži se po válce neviděli čtyři roky, pak se však znovu setkali v pařížské kanceláři Herberta Steinhouse. Oba se stále snažili opustit Evropu
Padouch, nebo hrdina? Zachránce Židů Oskar Schindler skončil zahořklý

Powleyová připomněla, že Giesová nesnášela, když o ní lidé mluvili jako o hrdince. „Proto to říkám skoro nerada, ale v mých očích Miep hrdinka je. Byla to obyčejná žena, která dělala něco neobyčejného. Kdybych tak mohla mít jen špetku její odvahy… A myslím, že chtěla, aby si lidi všimli, že to nebyla jen ona. Ano, zbytek svého života věnovala tomu, že mluvila o Anně Frankové, jejím deníku a o odboji. Ale byla hlasem spousty dalších lidí, kteří dělali stejně hrdinské věci a nemluvili o tom, buď proto, že nechtěli, nebo nemohli,“ vyzdvihla Powleyová.

Jedinečné natáčení

Samotné natáčení bylo pro Powleyovou jedinečnou zkušeností. „V téhle práci se vám stává jen úplně vzácně, že děláte projekt, na kterém se vám líbí úplně všechno. Abych byla úplně upřímná, stalo se mi to dřív snad jen jednou a nic tak kouzelného jsem znovu nezažila, dokud jsme netočili tenhle seriál. Celý soubor byl neuvěřitelný, Prahu a Amsterodam, kde jsme natáčeli, jsem milovala a příběh i postava pro mě hodně znamenají. Byla to naprostá radost, což zní divně, protože jde o tak těžké téma. Ale dostalo se mi pod kůži tím nejkrásnějším a skutečně dobrým způsobem,“ pochválila herečka.

V Praze filmaři točili seriál o ochránkyni Anny Frankové a jejího deníku loni na podzim.