„Jsem zvláštní kombinace samotáře a člověka společenského,“ hodnotí sám sebe Václav Havel v dokumentu, který ho vtipným i laskavým způsobem polidšťuje. Hlavně díky tomu, že exprezident pustil režiséra do míst, kam běžně filmaři nebo reportéři přístup v jeho posledních letech neměli. Měl také jeho absolutní důvěru, nikdy nepotřeboval kontrolovat, co se natočilo, do ničeho nezasahoval.

„Přemýšleli jsme, jak bude společnost dekádu po jeho smrti reagovat na Havlův odkaz, a potvrzuje se nám, že je stále živý a naopak dnes rezonuje,“ vysvětluje Petr Jančárek, který s exprezidentem spolupracoval od roku 2003 a jehož dva roky před smrtí Havel oslovil s tím, ať natočí jeho období po odchodu z Hradu. Vzniklo tak přes dvě stě hodin materiálu, z nějž se filmaři podařilo sestříhat mimořádně podařený film.

Trailer k filmu Tady Havel, slyšíte mě?

Zdroj: Youtube

Havla zvěčnilo už několik dokumentaristů a také hraný film Havel, přesto časosběrný dokument Petra Jančárka svým obsahem překvapuje. Nejde o přehnanou pietu, naopak jej ukazuje ve známých i veřejnosti skrytých podobách. Při osobním setkání s dalajlámou, s Clintonem nebo Gorbačovem, ale také v situacích, kdy zápasí doma s vysavačem, na placu s amplionem nebo na návštěvě u Formana s Dášou, když mu nechce dovolit další pivo…

Ochranka mě vynesla

„Až na řídké výjimky nikdo účast ve filmu neodmítl,“ svěřuje se režisér, který se všech, s nimiž se Havel měl setkat, tázal na souhlas ohledně kamery. Menší trable byly jen s Michailem Gorbačovem, kterého musel štáb odchytit v Berlíně v hotelu, a s Billem Clintonem. „On o nás věděl, ale nevěděli to jeho bodyguardi. Pustili mě s kamerou do jeho soukromé kanceláře, kde měl s Havlem setkání, asi po minutě mě ale zase vynesli,“ žertuje Jančárek.

Podívejte se, jak šel čas s Václavem Havlem:

Prezident Václav Havel v roce 1997
Jak šel čas s Václavem Havlem. Na hradě přivítal Stouny i královnu

Půvabný byl i moment s dalajlámou, který navrhl Havlovi kontemplaci někde v altánu na Hradě. Exprezident souhlasil, znejistěl prý až ve chvíli, kdy se ukázalo, že zklidňující chvíle v tichu může trvat i čtrnáct hodin. „A můžu si při tom zakouřit?“ pravil nevinně. Svého přítele si nesmírně vážil a měl k němu po celý život osobní vztah, meditaci ale vydržel jen něco přes dvě hodiny.

Podařilo se mu natočit vysněný film Odcházení, obecně mu ale společenský odpočinek nebyl dopřán. „Exprezidentství je horší než být prezident. Prezidentem jste pět, deset let, ale tím druhým na doživotí,“ shrnuje Havel svůj úděl ve filmu, který v mnoha záběrech dokládá, že měl pravdu.

Jsem chyba přírody

Vtipné a sebeironické chvíle střídají vážné a dojemné, třeba když otevřeně promlouvá o tom, že člověk má být připraven na „potenciální odchod“ nebo když unaveně mává holí na pozdrav.

Některé zdravotní potíže byly známé (s plícemi), jiné méně – například mozková příhoda, jež ho zastihla v roce 2010 v New Yorku. „Jsem chyba přírody,“ glosuje Havel ve filmu fakt, že ji přežil bez následků.

Jak společnost vnímá Václava Havla:

Václav Havel
Senioři, děti i Slováci. Jak společnost deset let od jeho smrti vnímá Havla

Jeho komentáře na nejrůznější témata včetně vlastního života jsou natolik trefné, že se tvůrci rozhodli vypustit filmový komentář.

„Byl inspirativní osobností, dělal něco pro jiné, obětoval se tomu. Přál by si, aby to náš film připomněl, abychom se Václavem Havlem inspirovali i dnes,“ uzavírá producent Jiří Konečný.