Tip Jany Podskalské:
Osmy
ČT1, 11. 8., 21.45
Hrdinou proti své vůli. I tak by se mohl jmenovat zdánlivě obyčejný příběh jednoho normalizačního úředníka, který pod názvem Osmy natočil před deseti lety Jiří Strach a který se teď vrací na obrazovku. Nejspíš se na něj pod náporem let i četných televizních premiér už trochu zapomnělo, ale byla by to škoda. Patří jednak k tomu nejlepšímu, co z dílny režiséra a jeho častého spolupracovníka, scenáristy Marka Epsteina, vzešlo, jednak je to příběh, který v tomhle státě prožil leckdo. Neškodí si ho připomenout. Obzvlášť pár dnů před dalším výročím srpnové okupace.
Vypovídá totiž velmi trefně o pocitech těch, kteří v době normalizace zápasili v práci i doma nejen se všedními potížemi, ale často hlavně sami se sebou. Titul Osmy lze částečně chápat jako dvojznačný – netýká se jen prokletých osmiček, jež si musí hrdina ke své hrůze nechat vytrhnout, nýbrž vzdáleně i osudného okupačního roku. Během společenského procesu, který rok 1968 nastartoval, nebylo ani trochu lehké ustát své dosavadní postoje. Někteří se v marasmu doby a vnitřního zmatku stávali i nechtěnými hrdiny a pak se z toho marně snažili vykroutit.
Stejně jako antihrdina Epsteinova scénáře, úředník socialistického podniku bytového hospodářství, jenž se nezkušeně opije v hospodě a v nabyté kuráži podepíše Chartu 77. Kocovina je krutá. Je totiž rok 1980 a do sametové revoluce daleko… Strach ze zubaře, naštvané manželky i kolegyně, která si špatně vyložila hrdinovo nemotorné chování, není nic proti tomu, co přijde.
Epstein se Strachem vyprávějí Richardův příběh s jemnou kritikou, sympatickou neúctou vůči pomníkům a hlavně s porozuměním pro svého hrdinu i odzbrojujícím humorem, jenž jeho groteskní příběh polidšťuje. Ivan Trojan oscilující v hlavní roli mezi tragikou a komikou předvádí vrchol svého hereckého mistrovství, za něž letos na karlovarském festivalu právem převzal Křišťálový glóbus. Pusťte si ho.
