Cestou na projekci jsem míjela racka, který uprostřed křižovatky zběsile hodoval na rozervaném těle druhého. Celkem drsný obrázek. Pro zdejší nejspíš obvyklý. Jako nechtěný symbolický úvod k filmu, který jsme za pár minut v kině viděli, to nemělo chybu. I v něm doluje postupem času hrdinka ze svého starého těla životadárnou mízu…

The Substance začíná detailním záběrem na rozlité vejce, do jehož žlutého středu se zvolna vpíjí jehla stříkačky s tekutinou. Chvíli se nic neděje, ale pak se žloutek rozdvojí a začne žít svým životem. Úplně stejný, jen trochu svěžejší. Přesně takhle funguje substance, jež dala i jméno snímku francouzské filmařky Coralie Fargeatové, který běží v hlavní soutěži na festivalu v Cannes. Je to jediný body horor (tělesný horor - podžánr hororu, který ukazuje nějaké bizarní či znepokojivé narušení těla člověka nebo jiného tvora - pozn. red.), který je v sekci k vidění a vzbudil tu rozruch.

Kevin Costner v Cannes.
Kevin Costner v Cannes představil svůj nový western. Sága má zatím dva díly

Nejen kvůli hereckému výkonu Demi Mooreové, jež se po řadě nepříliš zásadních filmů poslední dekády vrací s parádou na stříbrné plátno a navíc před kamerou kurážně ukazuje stárnoucí tělo. V roli jejího mladšího já jí výtečně sekunduje talentovaná Margareth Qualleyová, dcera známé herečky Andie MacDowellové, kterou jsme mohli vidět třeba v seriálu Netflixu Služka nebo ve fimu Chudáčci.

Vaše mladší já

Za všechno mohla rozbitá dámská toaleta. Elisabeth, respektovaná herečka, jež po vzoru Jane Fondové předvádí den co den na obrazovce, jak si udržet pružné tělo, nechtěně vyslechne „na pánech“ za dveřmi záchodu ortel šéfa televize. „Elisabeth? Přiveďte mi už proboha někoho mladšího!“ Liz je zvyklá v branži na leccos, tohle ji ale opravdu rozhodí. A tak pár minut nato havaruje. Když se probere v nemocnici, kontaktuje ji záhadný mladý doktor, který jí do kapsy podstrčí flešku. Medicínská nabídka s logem Substance slibuje „mladší a lepší verzi vašeho já“. Psychicky zdevastovaná Elisabeth, sledující s hrůzou v zrcadle přibývající vrásky, tuky a povadlé tělo, se rozhodne to risknout.

Zdroj: Youtube

Kdesi v útrobách vybydleného a špinavého domu obdrží balíček a záhy nato si píchne do těla podivnou látku. A trochu jako vetřelec ve stejnojmenném filmu (se stejně nechutnými detaily) se jí z rozeklaných zad z páteře zrodí druhá Elisabeth. Mladší, krásnější, pružnější a slušně řečeno i naivnější…

„Had“, jenž svlékl starou kůži (najdeme ho symbolicky i na jejím tmavém županu), v níž ovšem zůstala duše té starší. A i ta chce žít. Mladá Liz dlouhou krvavou ránu na starém těle sešije a druhý den se přihlásí do konkurzu v televizi. Přichází s novými nápady, leskle růžovým bodýčkem a aerobními ponožkami stejné barvy a s lehce připitomělým umělým úsměvem cvičí „jako bohyně“. Slintající šéf je nadšen a Liz okamžitě přijata. Zažívá euforii, na jakou už zapomněla a město se plní billboardy, na nichž tvář původní Elisabeth střídá Elisabeth juniorka.

Tahle těla nechcete vidět

Zázračný medikament má ovšem přísné podmínky. „Nezapomeň, že nejsou ty a ona, ale že jsi stále jedna. Rovnováha musí být dodržena“, připomíná leták. Zdá se to snadné, prostě se těla musí každých sedm dní střídat, jednou jde do světa mladá, další týden stará. Jenže mladé Elisabeth záhy přestane tahle perioda stačit. Chce si mládí a obdiv užívat déle. A už vůbec se nechce dívat na své staré a stále zuboženější já (podobně jako Dorian Gray Oscara Wildea). A tak naruší nutný balanc… To, co se začne dít s jejich těly, občas nechcete vidět.

Tým Francise Forda Coppoly na červeném koberci
Megalopolis zklamala, Emilia Perez nadchla. V Cannes pokračuje filmový festival

A přesto je to náramná podívaná, temná a plná černého humoru, místy probouzí fyzický odpor a nechuť se dívat, místy úlevný sdílený smích. Na finální záběr s hvězdou na chodníku hned tak nezapomenete. Film budí také velký respekt k Demi Mooreové, jež tu šla ve svých jednašedesáti letech doslova s kůží na trh. „Na Coralinině scénáři se mi líbí, že vychytává fakt, že jsme jako ženy dobrovolně přijaly mužský pohled na nás. Má mladší, lepší verze Elisabeth dostává výborné příležitosti, a tak pořád touží po stejném vnějším potvrzení. Což je cesta do pekla,“ řekla novinářům v Cannes bývalá partnerka Bruce Willise Mooreová.

Film o sebepřijetí

Režisérce The Substance se podařila trefná a ostrá studie toho, jak ženy fungují v dnešním světě šoubyznysu a prezentace v médiích. Jak svůj život a profesi vnímají ony a jak muži, kterým se často přizpůsobují. A také film o stárnutí a neochotě či neschopnosti je přijmout, zejména když žijete ve společnosti, která očekává, že se podřídíte jejím normám úspěchu, krásy a mládí. Stačí se podívat na internet, kolik mladých dívek utrácí čas sebeprezentací, hubnutím a stylizací do nepřirozených verzí sebe sama.

Zdroj: Youtube

Její snímek je i docela dobrým komentářem k hnutí Me Too (jehož francouzská odnož hrozila těsně před festivalem v médiích záhadným seznamem deseti jmen filmařů obviněných ze sexuálního obtěžování, pak ale vyšuměla). Nabízí totiž jiný úhel pohledu na celý problém. Její body horor v podtextu ukazuje, jak a kde se rodí šílenství mladých hvězdiček, které si pak za zavřenými dveřmi s potěchou usazují na kolena a do svých postelí holohlaví a břichatí producenti. Film ukazuje pár takových starců chtivých „mladého masa“, které jim arogantní a narcistní šéf televize (vynikající Dennis Quaid) s gustem předvádí.

Meryl Streepová je miláčkem letošních Cannes
Jak jsi proboha stihla mít čtyři děti? Meryl Streepová je miláčkem Cannes

Organizátoři festivalu v Cannes mají na podobné satirické a chytré filmové šlehy šťastnou ruku. V posledních letech tu se Zlatou palmou triumfovaly Titane Julie Ducournauové a Ruben Östlund a jeho Trojúhelník smutku. The Substance má našlápnuto stejně zostra. Navíc se stala miláčkem nejen novinářů, ale i publika. Uvidíme, jak si Coralie Fargeatová u hlavní poroty povede, výsledky budeme znát v sobotu večer. Jednu z cen by si zasloužila.