Scénář jste napsal sám. Kdy?

První verze vznikla už v roce 1998. Zajímalo mě téma, jak si lidé, kteří se mají rádi, dokáží ubližovat. Místo toho, aby k sobě hledali cestu. Nebyl jsem ale úplně spokojen, tak jsem přizval ke spolupráci Marka Epsteina, který příběh hodně posunul. I když jsme nakonec kvůli televizní zkratce přece jen film zjednodušili z širšího záběru na čtveřici hrdinů.

Inspirovaly vás k tomu vlastní zkušenosti nebo jste se jen pozorně díval kolem sebe?

Film je poskládaný z mých i Markových historek. Každému z nás se něco podobného ve vztazích stalo – když jsme chtěli tutéž dívku, rozbili si chlapské přátelství, nebo se s partnerkou naopak fatálně minuli. A zažil jsem zvláštní moment, někdy před první projekcí tohoto filmu.

Deja vu?

No, tak něco. Prožil jsem úplně stejnou scénu, jakou mám ve filmu – když leží Američanka Anna na posteli a dole u postele Petr ve spacáku. A povídají si…Zněla skoro stejná slova. To mi šel mráz po zádech.

Katka a Petr: Lenka Zahradnická a Petr Lněnička jako dva vrcholy milostného trojúhelníku ve filmu Bez tváře

Prý jste do role téhle cizinky chtěl původně Juliette Binoche…

Chtěl. Ale nakonec to nevyšlo. Nezaplatili bychom ji, to bylo pro ostravské studio České televize přece jen velké sousto. Pak jsme zkusili Irene Jacobovou, jako málo známý režisér bych totiž těžko na takhle filmově pojatý projekt sháněl peníze. Něco jsme díky tomu získali, ale pořád nám nějakých pět milionů chybělo. A pak scénář na dlouho usnul. Až před dvěma lety ho vytáhl na světlo ostravský dramaturg Martin Novosad a volal, jestli to ještě chci točit. Prakticky mě chytil na cestě do sklepa, tuším někde ve druhém patře – právě s tímhle textem, který jsem tam hodlal definitivně uskladnit.

Za kolik jste film nakonec natočil?

Zhruba čtrnáct milionů korun.

I cizinku jste nakonec sehnal. Dlužno říct, že Susan May Pratt je opravdu půvabná. A navíc dobrá herečka.

Cizinka má v příběhu svůj význam: jako člověk odjinud vnese do rozjetých vztahů a životního způsobu ostatních jiný rozměr a dá příběhu dynamický impuls. Američanku Susan znám už deset let, žije povětšinou v Los Angeles a má za sebou různé televizní projekty. Hrála mi v Redakci a uvidíte ji taky v našem celovečerním filmu Poslední děti Aporveru.

Čili jste měl záruku, že jako „kámoška“ závratný honorář chtít nebude…

Prostě jsem jí zavolal a řekl – poslyš, mám pro tebe skvělou roli, ale nemám prachy. Bereš to?

Kromě skvělé kamery, která nabízí na obrazovce nevšední záběry krajiny a dává filmu zvláštní punc osamělosti, máte i dobrou hudbu.

Psal ji pro nás Ondřej Brousek. Taky dlouholetý kamarád, dobře se nám spolupracuje. Přesně se trefí do nálady, jakou potřebuju. Doufám, že ji ocení i diváci.

Kdo je Susan May Pratt?


Americká herečka, objevila se ve filmech: Šílená jízda (1999), Tanec s vášní (2000), Kouzlo obyčejného života (2002), Anorexie (2003), zahrála si i v českém seriálu Redakce (2004), Odsouzeni zemřít (2006). Ve filmu Bez tváře ztvární roli zahraniční lektorky Anny. Asi nejznámější film, kde hrála, je velmi povedená americká teenagerská romance Deset důvodů, proč tě nenávidím (1999), objevila se tu po boku pozdějších velkých hvězd, Heathe Ledgera, Julie Stiles, anebo Davida Krumholtze, který hraje profesora Charlieho Eppese v populárním seriálu Vražedná čísla - dává ho každé všední odpoledne Nova.