Kliknutím zvětšíteFrantišek Kriegel. To musel být krásný úkol. Měl jste z něj radost, nebo i trochu obavy?
Obavy nemívám, to bych tuhle profesi nemohl dělat. Ale máte pravdu, role to byla moc krásná. Neříkám to poprvé, ale musím to zopakovat – vnímám ji jako svou životní.
Jste sám za sebe s výkonem spokojený?
Já se ze zásady nedívám na žádný svůj film. Jsem ten typ, co by se trápil tím, že už některé věci nemohu změnit, zahrát to jinak. Z premiéry odcházím poté, co před projekcí filmu pozdravím diváky. Zbytek mi řekne moje manželka.
S jakými pocity jste se během příprav na roli vracel do roku 1968?
Řada momentů se mi vrátila – rozčilení lidé, tanky na náměstí, ruští vojáci na nich, byli to vyložení kluci, kterým nebylo často ani osmnáct a byli nahnáni do akce, o které vůbec netušili, co ve skutečnosti znamená. Prožíval jsem to strašně intenzivně. Křičeli jsme na vojáky, ať jdou zpátky domů, že je tu nikdo nechce. Ale velitelé je posílali proti davu, byli z toho příšerně vykulení. Ve škole je učili, že jsou u nás vítáni šeříky, to se ale v tomhle srpnovém období opravdu nekonalo.
Ve filmu jsou některé scény dost působivé. Už samotný zjev Leonida Brežněva, skvělý casting! To muselo účinkovat i na vás herce, ne?
Je to tak. Zrovna Brežněv, kterého jste zmínila, to bylo silné. Když jsem ho poprvé uviděl před kamerou, zamrazilo mě. Tak byl autentický. Druhý moment bylo natáčení v autentické ukrajinské věznici, kde Kriegela a některé další věznili. Byla stejná jako před lety, prakticky nic se nemuselo pro film upravovat. Hodně to na nás všechny dolehlo, zejména s vědomím toho, že jsme v Buči, která je tak ničena současnou ukrajinskou válkou.
Trailer k filmu Muž, který stál v cestě:
Překvapilo vás něco ve scénáři, nějaké nové detaily?
Ano, musím říct, že některými jsem byl trochu zaskočen. Františka Kriegela jsme jako kluci uctívali jako hrdinu, věděli jsme, co se v roce 1968 stalo. Já dokonce vyrostl ve stejné čtvrti, kde on žil. Oslavovali jsme také Dubčeka. Ale prameny a další podrobnosti z té doby i ze samotné operace v Moskvě odhalují, že to s jeho hrdinstvím nebylo tak slavné. I když situace, ve které se se svými kolegy z vlády ocitl, rozhodně nebyla záviděníhodná. Samotný únos i to, jak s nimi v Moskvě jednali, bylo naopak dost drsné. Nikdo si to neumí představit, neví, jak by obstál sám.
Jak vnímáte osobnost Františka Kriegela? Byl patrně dost zásadový a nekompromisní - jak ostatně ukazuje i filmová scéna s vyhozením doktorky.
Byl. Kriegel nejspíš zůstane historicky kontroverzní postavou. Ale faktem je, že na rozdíl od ostatních politiků, kteří věřili v nápravu a snažili se udobřit si silného sovětského „spojence“, on věděl, proti komu stojí. Ostatní hráli v podstatě trapnou a marnou hru, bojovali o svoje malé výhody, o výhody prominentních komunistů. A prohráli na celé čáře. On věděl, že nemají šanci a rozhodl se neustoupit. I za cenu toho, že v Moskvě zůstane a bude třeba popraven. A vyhrál. Nejen morálně.
Rozumíte téhle jeho zásadovosti? Jste sám přísný?
Ne, nejsem tak přísný jako Kriegel. Snažil jsem se ho pochopit, zahrát ho co nejlépe. Měl jsem na rozdíl od některých mladších kolegů výhodu, že jsem tohle krušné období zažil a mám ho vryté v paměti. Snad jsem ho ztvárnil dobře. I když to vždycky bude jen náš filmový obraz Františka Kriegela, bude takový, jak ho vidíme my filmaři a herci. Diváci si z něj snad vezmou, co je potřeba.
Tomáš Töpfer v roli Františka Kriegela
Realizaci filmu provázela kontroverze mezi autorem scénáře Ivanem Fílou a producentem filmu Miloslavem Šmídmajerem. Doléhaly nějak i na vás herce?
To je čistě věc mezi nimi dvěma. Snažil jsem se do toho nevstupovat. Pro mě je zásadní, že tento film vznikl. Jeho téma je velké a silné, je důležité, aby se připomínalo. Zejména mladá generace by měla vědět, kdo byl František Kriegel a další postavy srpna 1968. Měla by vědět, co vůbec srpen 1968 znamená pro naši soudobou historii. Protože občanské války se opakují a lidé jsou nepoučitelní. Vidíme to názorně nedaleko za našimi hranicemi.
8
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
