Posun k temnějším pohádkám určeným spíš pro starší děti a jejich rodiče se v posledních letech u našich filmařů objevuje stále častěji. Pod vlivem amerických fantasy a komiksových filmů experimentují s žánrovými prvky a strukturou vyprávění, pravda, někdy s rozporuplným výsledkem. A ne vždycky jej ocení malé děti. Patří sem Princezna zakletá v čase, Budařův Princ Mamánek nebo starší dílko Petra Kolečka a Jana Prušinovského Kdyby byly ryby.

Boj o diváka

Je to asi logický vývoj daný nabídkou v kinech i na streamovacích platformách a co si budeme vyprávět – i urputný boj o diváka. Řídili se jím zjevně i producenti a tvůrci Tří zlatých dukátů. Na rozdíl od rozjuchaného Klíče svatého Petra sáhly autorky slovensko-české pohádky Zuzana Líšková a režisérka Mariana Čengel-Solčanská (Služka) k modernímu vyprávění.

Zdroj: Youtube

Tvůrkyně nechaly svou hrdinku Julii cestovat časem. Poté, co ji kvůli vzpurnosti stihne temná kletba, musí čekat tři století, než jí někdo v určeném limitu vrátí nezištně jeden ze tří dukátů, který neutratí. Díky cestě časem zažívá proměnu krajiny, způsobu života i techniky.

Dlužno říct, že ústřední dvojice Juraj a Julie působí přirozeněji a uvěřitelněji než ta z Klíče svatého Petra (i díky vyrovnaným výkonům Kataríny Krajčovičové a Ladislava Bédiho). Než se mohou vydat na společnou cestu životem, musí pochopitelně překonat řadu překážek – Juraj mimo jiné nátlak bohaté Katky, jež ho nekompromisně balí, Julii zaměstnává obnova práv na její sídlo zcizené a zpustošené během desítek let zákeřným a líným floutkem.

Přečtěte si recenzi nové pohádky Klíč svatého Petra:

Lukáš Příkazký jako vodník ve vznikající vánoční pohádce Klíč svatého Petra
Klíč svatého Petra: Štědrovečerní pohádka je akční a zábavná, ale lehce opsaná

Když pomineme lehký sociální nádech a šlechtické trable s majetkem, je tu vcelku zábavná linka těžící ze střetu dvou historických etap i ze začátků průmyslové revoluce – agitky k cestě do Ameriky shazované ze vzducholodi, kolo nebo „kočár bez koní“ (první auto), s nímž věčně zápolí úředník v rozkošném podání Michala Isteníka.

Valcha a vědra se tu volně prolínají s elektrickým ohradníkem a světlem, nechybí ani osvícený učitel vedoucí mladého hrdinu ke vzdělání. Ostatně i celý příběh je vyprávěný písařem, jenž jej zaznamenává do kroniky (příjemný hlas Ivana Trojana). Pragmatickou a uštěpačnou kuchařku sloužící bezskrupulóznímu statkáři si s gustem zahrála Jitka Čvančarová.

Špatný dabing

Obrazová nálada je pohádkově adekvátní. Režisérka s kameramanem Ivanem Fintou vytěžila romantiku slovenských hor, lučních strání a folklóru, dočkáme se tancovačky, různých řemesel, práce na statku i dobových krojů. 

Co bohužel tahá za uši i oči, je český dabing většiny slovenských herců, který jim málokdy sedí do úst a snižuje jejich výkony. Jana Hubinská (mimochodem krásně démonická, zlovolná teta) nebo Zuzana Norisová (přehraná už zřejmě definitivně do rolí mamin) jsou se svou češtinou ve výhodě. 

Přečtěte si, jaké pohádky o Vánocích vedou mezi českými diváky:

David Švehlík v pohádce Krakonošovo tajemství
Nejsledovanější vánoční pohádky ČT? Krakonoš jasně vede, porazil i Anděla Páně

Škoda toho. Jinak by se dalo říct, že tahle žánrově experimentální a hravá pohádka funguje v krásných poetických kulisách o něco lépe než „svatý Petr“ Karla Janáka. Stanislav Párnický, jehož tvůrčímu dědictví (Kára plná bolesti) ji autorky věnovaly, by byl asi spokojen.

Je to už ovšem pohádka pro jiné diváky než ty nejmenší. Což byl nejspíš důvod, proč ji televize zařadila až na první svátek vánoční.

Hodnocení Deníku: 65 procent