Když do kin v roce 1998 vstoupila Královna Alžběta s tehdy neznámou tváří Australanky Cate Blanchettové, nevydělala sice přímo balík, ale mnohé potěšila. Naopak málokdo tehdy tušil, že bylo zaděláno na trilogii.

„Královna Alžběta byla o moci. Ta se neobejde bez krutosti a bezcitnosti. Alžběta si ale i za takové situace snaží láskou a hravostí uchovat nevinnost,“ vyložil téma úvodního dílu trilogie britský režisér indického původu Shekhar Kapur a pokračuje: „Zlatý věk potom vypráví o nesmrtelnosti. O absolutní moci a nadpřirozenosti, která z Alžběty dělá živoucí bohyni, jejíž velikost přetrvala dodnes.“

Dotřetice

„Ve třetím dílu, a všichni jsou připraveni do něj jít, bude muset Alžběta naopak čelit smrtelnosti,“ maluje Kapur smělé plány. „Položí si otázky, jak se Alžběta dokáže vyrovnat s vlastní smrtelností, poté, co se stala bohyní. Legendy hovoří třeba o jejím pokusu vzepřít se smrti tím, že si v pokročilém věku umanula stát dvanáct hodin v kuse. Odmítla si lehnout z přesvědčení, že jakmile tak učiní, bůh si vezme její duši,“ dodává režisér, který se netají fascinací alžbětinskou dobou, respektive tak zvaným zlatým věkem.

Filipa II. Španělského, hlavního politického soupeře Alžběty, ztvárnil démonický Jordi Molla. „Shekhar mi Filipa popsal jako netopýra. Uvězněného v temnotách a oddaného jen svým modlitbám. Nejmocnější muž světa ale zároveň trpěl obrovským komplexem, proto jsem mu propůjčil slabý hlásek a zvláštní chůzi, aby mohl být terčem posměchu prostého lidu,“ podotkl Molla ke své roli.